Pozoruji na sobě, že jak pomalu stárnu, začínám se více hádat. Typově jsem člověk, který spíše lidi vede, než se nechá vést. To nese větší sebeprosazování. Dříve jsem se zviditelňoval kultivovaně. Dnes ve svém věku jakoby se má soudnost a sebekontrola vytrácela. Někdy to hraničí i s neomaleností. Říká se, že ve stáří se z nás derou ty nepěkné vlastnosti, které jsou součástí každého člověka. Možná je to tím, že se ze života pomalu vytrácíme, tak kopeme kolem sebe. Nejsem psycholog, ale logicky si to tak vysvětluji a jsem si toho vědom. V tenisu se hádám o každý míček, dříve jsem byl velkorysejší. Má netrpělivost vzrůstá, hlavně když někdo okamžitě nepochopí co mám na mysli. Nejsem již tak odolný a zabývám se prkotinami, nad kterými jsem dříve mávl rukou.
Proč k tomu dochází? Ubývají nám fyzické, ale i psychické síly. Člověk někdy zbytečně trvá na svých stereotypech a návycích. Je zvýšeně citlivý na podněty z okolí. Podle vědců prý začíná stáří dovršením 75 let. Tak to bych ještě měl 2,5 roku čas. Já to, ale vidím, pokud se dožiji, od osmdesáti. Přiznám se, že mám z mého budoucího chování obavu. Hlavně směrem ke svým blízkým a kamarádům. Pozoruji to i u své téměř devadesátileté maminky. Připravuji se na výše uvedené období, jak se říká: : "Nepřipravených leží plno podél cest". Nejen na to, ale i na mé postupné "zhasínání". Určitě se budu snažit zvýšit své úsilí o sebeovládání, negativní emoce, zatnu zuby a budu bojovat. Chci ke svému okolí vysílat obraz milého dědečka nikoliv otravného dědka.
