Psychika

Z mého deníku: Sny se mají plnit

Jsou tací, co mají sny a cíle náročné a obdivuhodné. Ne tak já. Sledovala jsem mladou kolegyni blogerku, na rozdíl ode mě slavnou a mající fanoušky napříč nejen republikou, jak si plní svůj sen, a zamyslela se nad životem jejím i svým. Výsledek je zde.

Zuzana Zajícová

Z mého deníku: Obracet zpět se nevyplácí, zvlášť pokud jste na útěku

...jenže někdy to prostě nejde, někdy se musíte nejen obrátit, ale i vrátit tam, odkud jste utekli. Důvod je zcela prozaický. Musela jsem si jet do bývalého domova pro zimní oblečení; přece jenom jsou už rána studená a dny sychravé, a já prchala v oblečení prakticky letním.

Zuzana Zajícová

Třetí míza

Šla jsem na oběd. Zamyšleně procházím z jedné do druhé části budovy, kde máme jídelnu. Někdo mě oslovil. Krásný, mužný hlas. Ne, nebyla to žádná VIP herecká, sportovní či politická osobnost, které u nás potkat není neobvyklé.

Iveta Tomčíková

Z mého deníku: Co je v životě migrantky potřebné a co ne

Jsem na útěku už druhý měsíc. Přináším zde vědecké pojednání o tom, co je a co není potřebné v životě běžencově. Vezmeme to pěkně popořádku.

Zuzana Zajícová

Z mého deníku: Jako když kámen z pramene odvalíš…

…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí na čerstvý vzduch do chladného rána vyjdeš a zhluboka se nadechneš. A oči, uvyklé šeru, nejprve opatrně pootevřeš, a teprve po čase se odvážíš otevřít je dokořán stejně jako srdce a duši. A hudba ozve se slabounce, jako když zdálky šumí déšť a vítr jemně zavane.

Zuzana Zajícová

Z mého deníku: Jak jsem vymetla během deseti dnů čtyři postele

Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat. Popadla jsem klíče, kabelku a mobil, vlítla do tenisek a utíkala... Byla tma, autobus do Prahy jel až za hodinu. Stála jsem před vraty, které patří mé kamarádce Ivě. Byla doma. Naštěstí.

Zuzana Zajícová

Prodloužit nejde. Ani kdybyste se na hlavu postavili!

Někdy i blondýna cítí, že je potřeba vyjádřit se na vědecké úrovni. Na mě právě teď taková potřeba vlezla. K tomuto elaborátu mě donutila naléhavá situace. Všude na nás vyskakují reklamy, články a různé zaručené návody, kterak sobě život prodloužit, jak si jen tak z fleku pořídit patnáct let navrch.

Zuzana Zajícová

V páru nebo s kamarády? Hromadná dovolená může být riziková

Po odchodu do penze spolu partneři tráví více času, než byli zvyklí. U někoho to vyvolává takzvanou ponorkovou nemoc. A tak se snaží žít co nejvíce společensky. Ani na dovolenou nejedou v páru, ale s jinými, spřátelenými dvojicemi.

Vratislava Hofmanová, redakce

Starší lidé v práci často mlčí, mladí zaměstnanci si stěžují

Musím to vydržet. Šéf se musí poslouchat. Stejně se nic nezmění, tak nač se rozčilovat. Takový přístup je v zaměstnání poměrně běžný u lidí vyššího věku, u mladých je výjimečný.

Vratislava Hofmanová, redakce

Vzpomínání na seznámení s Vydrýskem

Před dvaadvaceti lety, přesně 21. května 2003, jsem měla možnost navštívit záchrannou stanici živočichů Pavlov u Ledče nad Sázavou, tehdy ještě pod názvem Stanice ochrany fauny Pavlov. 

Daniela Lender Chaloupková

Ztráty, prohry, vítězství

Prožívám nejhorší období svého života. Ztratila jsem sestru. Ještě dříve jsem ztratila oba rodiče. Ale ti odešli přirozeným způsobem. Sestra si vzala život.

Radmila Coufalová

Kyslíkovou masku nasaďte nejdříve sami sobě

Proč má člověk myslet především sám na sebe? To může na první pohled znít sobecky. Společnost často klade důraz na pomoc druhým, solidaritu a obětavost.

Jana Vargová

O novém životě z půjčovny

Byla v nejlepších letech. Ani mladá, ani stará. Byla pohledná, sympatická, chytrá a vtipná. Život doma uspořádaný jel v nalajnovaných kolejích. Ač nebyla vdaná, muže měla. Skoro dvacet let. Děti neměli, on je nechtěl. Marta se přizpůsobila, i když to bolelo.

Šárka Bayerová

Úvaha o lidské (ne)snášenlivosti

„Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem," říkávala moje babička, a já s ní mohu jen souhlasit. Zaprvé proto, že to byla velice moudrá dáma, a zadruhé kvůli své celoživotní zkušenosti. Latinské přísloví také praví: Člověk člověku vlkem.

Daniela Lender Chaloupková

Raději nic neříkám. Senioři jsou nazýváni mlčící generací

Když vysloví svůj názor, často slyší: dnes je jiná doba, tomu ty nerozumíš, žije se teď úplně jinak. Mnozí lidé vyššího věku si proto zvykli fungovat stylem: nic neříkám, k ničemu se nevyjadřuju, ať si mladí dělají, co chtějí.

Vratislava Hofmanová, redakce

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.