Při pohledu dnes ráno z okna a na teploměr, který ukazoval +7°C, jsem si vzpomněla, jak před více než 50 roky bývala tuhá zima. Bydlela jsem za dědinou, tak se tomu říkalo, byl to poslední domeček na konci dědiny na hrázi u rybníka. Škola byla vzdálena necelý kilometr od domku. Na cestě vedoucí do dědiny tehdy potkat auto byla spíš senzace. V zimě cestáři jen prohrnovali cestu obrovskym pluhem a to bylo vše. Žádné solení ani posýpání štěrkem, jak se to dělá nyní.
Určitě každý z Vás šedesátníků si vzpomíná na brusle, takzvané "kačenky", které se klíčkem daly přišroubovat na jakékoliv boty. A tak když mrzlo, byla celá silnice pokrytá ledem až ke škole. Nebylo nic jednoduššího, než vzít kačenky a klíček, našroubovat na boty a hurá do školy. Před školou se kačenky klíčkem za pár sekund sundaly, daly do aktovky a mohlo začít vyučování. A tak jsem k náramné zábavě pocestných měla i ranní tělocvik.
A ještě jednu výhodu tyhle kačenky měly. Ne každý spolužák takové brusle na klíček vlastnil, a proto jsem neměla o kamarády nouzi. Už o přestávce byl sestaven pořadník na to, komu půjčím brusle, aby si mohl zabruslit po silnici. A zájemců bylo hodně. A tak se vždy jen pokradmu ve vyučování koukalo z okna, aby ta ledovice na té silnici vydržela do doby, než skončí vyučování.
A tak jsem se kolikrát vracela ze školy ve 4 odpoledne než se vystřídalo bezpočet spolužáků. Když se ohlásil hlad, natrhalo se pár přemrzlých šípků, ze kterých se vycucla vytvořená přírodní marmeládka, snědlo zapomenuté jablko na stromě. O to víc pak chutnala stařenčina omáčka vařená 4x týdně z bobkových listů, cibule a brambor, zahuštěná kozím mlékem a moukou. Jednou mi spolužák Standa, na kterého se předešlý den nedostala řada, sebral klíček od kačenek, které jsem se chystala před školou odšroubovat. Nepomohlo slibovat, že mu kačenky půjčím na dýl jako prvnímu. Zazvonilo a pan školník nás hnal do třídy.
Tehdy jsem seděla v lavici s kačenkami na botech do doby, než mě paní učitelka vyvolala na stupínek, abych odříkala básničku o vánočním stromečku. Celá třída se začla smát a paní učitelka také, když mě viděla na těch kačenkách. Bejvávalo, bejvávalo, sice veliká zima, ale hezky veselá. Taky asi proto, že mi tehdy bylo deset.
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne