Téma: Můj příběh
Můj táta byl zvláštní člověk. Byl bych nerad, aby upadl v úplné zapomnění, a proto píšu tyto řádky.
Jan Tkadleček
Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s ránem, nazvat. Říká se ve dvě v noci, ale ve tři ráno. Na budíku svítí blížící se půl třetí.
Naše paní uklízečka mne obdarovala dlouhým seznamem drogistického zboží, které je třeba zakoupit. Vydal jsem se tedy do našeho obchodu Družka.
Po rozvodu jsem žila sedm let sama. Pracovala jsem v ženském kolektivu a neustále jsem slýchala věty: chlapi za nic nestojí, nejlépe je ženské, když je sama a podobně. Ujišťovaly jsme se s kolegyněmi navzájem, že muže nepotřebujeme. Byla to chyba.
Starý pán odkládá sekačku trávy, znaven usedá na lavičku k odpočinku. Pohledem hodnotí vykonané dílo s uspokojením, až nakonec pohled padne k blízkému lesu. Ach jó, povzdechne si, houby ještě nerostou.
