„Přijdeš dneska ke mně, nebo mám přijít já?“ zeptala se jedna krásně oblečená, asi devítiletá dívenka druhé, stejně značkově vystajlované, když se loučily před školou.

To je skvělé, že se holčičky ještě pořád navštěvují, zajásala jsem v duchu. Nabyla jsem totiž dojmu, že se dnes děti vídají jen ve škole, v kroužku nebo na tréninku, ale hraní si doma, nedej bože lítání venku, jak jsme je znali my a ještě i naše děti, patří už do propadliště dějin.

Hlavou se mi promítly vzpomínky na mé devítileté já, na Alenku, Vendulku, Květu a Petrušku. Na naše běhání kolem Labe se štěňaty, vlastnoruční zhotovení Golema, kterého jsme uplácaly z jílovité hlíny u tratě a následně jej pekly u Svobodů v troubě. Na výrobu indiánských čelenek, luků a šípů. Na kočárky s panenkami nás nikdo moc neužil, ale uměly jsme našim maminám vykrámovat skříně a prádelníky a namalovat si pusy rudou rtěnkou.

„Přijď ty,“ řekla ta druhá, „budeme si hrát na chudý holky.“

Tak tady ovšem veškerá podobnost končí. Sice jsem ocenila, že nebudou hrát hry na počítači, jako to znám od svých vnuků, ale ... Hra na chudý holky? Co to je za hru, jak se to hraje? 

Protože jsem se nezeptala, nezbývá než fabulovat. 

Možnost první: Navléknou si staré, otrhané oblečení. Ale jaké? Kde by ho vzaly? Pokud mají doma své staré mikiny a džíny, tak jim budou maximálně malé, ale pořád dost pěkné. Určitě nebudou odrbané.

Možnost druhá: Budou chodit žebrat po vsi. To si neumím představit, okamžitě by se to jejich rodiče dozvěděli.

Možnost třetí: Budou spolu jíst suchý chleba. Ale například moje vnučky jedí suchý chleba běžně, nesnášejí sýry, salámy ani jogurty. Ovoce také moc nemusí. Vlastně nejedí skoro nic. Někdy až žasnu, z čeho tak rostou..

Možnost čtvrtá: Hra na chudý holky se bude odehrávat pouze ve verbální rovině:

„Achich ouvej, já jsem tak chudá holka!“ zanaříká první hráčka.

„Ty nejsi zdaleka tak chudá holka, jako já jsem!“ odporuje jí druhá hráčka, „naši mi nechtějí koupit nový iPhone, že prý mi musí stačit ten, co jsem dostala vloni!“

„To nic není, naši mi nechtějí koupit vlastního jezdeckého koně, že prý mi musí stačit, že mi platí jízdárnu.“

A představ si, že letos o prázdninách nepoletíme do Emirátů, ale pojedeme autem do Chorvatska, jak nějaký socky...“ vynesla trumf majitelka „zastaralého“ mobilu.

„Tak to je fakt drsný,“ uznala jezdkyně bez vlastního oře. „To si vůbec neumím představit. Ještě řekni, že tam budete v kempu.“

„Tak to zas né, budeme v hotelu, ale stejně...“

A teď je řada na vás. Zapojte fantazii a zkuste tipovat další variace Hry na chudý holky. Nebo snad tu hru znáte? Těším se na vaše nápady jak malá holka.