Jak požádat o příspěvek na péči

Přesto mnoho lidí tápe, kde začít a jak celý proces vyřídit. Přinášíme přehledný návod, který vám pomůže zorientovat se v tom nejdůležitějším.

Komu je příspěvek určen a jak funguje

Příspěvek na péči je určen lidem, kteří jsou kvůli věku nebo zdravotnímu stavu závislí na pomoci jiné osoby. Může jít o seniora, člověka po úrazu, s chronickým onemocněním nebo zdravotním postižením. Důležité je, že peníze nedostává pečující, ale přímo ten, kdo péči potřebuje. Ten si pak sám rozhoduje, zda péči zajistí rodina, terénní služba nebo pobytové zařízení. Výše příspěvku se odvíjí od toho, jak moc je člověk na pomoci druhých závislý – tedy kolik běžných životních úkonů nezvládá sám.

Kolik činí příspěvek na péči

Výše příspěvku závisí na stupni závislosti. U dospělých osob se aktuálně pohybuje přibližně takto:

I. stupeň (lehká závislost): 1 300 Kč měsíčně
II. stupeň (středně těžká): 5 400 Kč měsíčně
III. stupeň (těžká): 14 800 Kč měsíčně
IV. stupeň (úplná závislost):
- 23 000 Kč (péče doma)
- 27 000 Kč (pobyt v zařízení)

Kde a jak žádost podat

Žádost o příspěvek na péči se podává na Úřadu práce České republiky, konkrétně na oddělení nepojistných sociálních dávek. Lidé mají na výběr dvě cesty – buď vše vyřídit osobně, nebo z pohodlí domova online.

Při osobní návštěvě vám pracovníci úřadu formulář poskytnou a často i pomohou s jeho vyplněním. Pro řadu seniorů nebo jejich rodin je to nejjednodušší varianta.

Druhou možností je online podání přes portál Ministerstva práce a sociálních věcí (tzv. Jenda). K přihlášení je potřeba například bankovní identita, eObčanka nebo datová schránka. Samotný formulář žádosti o příspěvek na péči je na webu MPSV na tomto místě. Najdete tam současně i návod, jak formulář vyplnit - viz zde. A současně s touto žádostí je potřeba vyplnit Oznámení o poskytovateli pomoci. I k tomuto je návod zde.

Samotná žádost není složitá, ale vyplatí se ji nepodcenit. Kromě základních osobních údajů je důležité správně popsat zdravotní stav a každodenní fungování žadatele. Součástí je také informace o tom, kdo péči poskytuje – zda rodina, nebo například sociální služba.

Klíčové je uvádět skutečný stav. Lidé mají tendenci potíže zlehčovat, což se pak může promítnout do nižšího přiznaného stupně. Naopak není potřeba nic přikrášlovat – důležitá je pravdivost a konkrétnost.

Jak probíhá posouzení nároku

Po podání žádosti následuje posuzování, které má dvě hlavní části. Nejprve proběhne sociální šetření. Pracovník Úřadu práce přijde za žadatelem domů a zjišťuje, jak zvládá běžný den. Ptá se na konkrétní činnosti, sleduje reálné fungování a zaznamenává, s čím je potřeba pomoc.

Druhou částí je posudek lékaře České správy sociálního zabezpečení. Ten vychází ze zdravotní dokumentace a zpráv ošetřujících lékařů. Na základě těchto podkladů stanoví stupeň závislosti.

Teprve kombinace sociálního šetření a lékařského posudku rozhodne o tom, zda a v jaké výši bude příspěvek přiznán.

Co se posuzuje?

1. Mobilita představuje pohybové schopnosti, tj. schopnost stát, vstát, sednout si, změnit polohu, chodit apod. Posuzujeme, zda s využitím pomůcek (mohou být berle i protézy) ujdete po rovném terénu delší vzdálenost, jestli jste schopni chůze po schodech, jestli otevřete a zavřete dveře apod.
2. Orientace souvisí se smyslovými a duševními schopnostmi vidět, slyšet, vědět (co je za den a kde jste) apod. Ke zvládání orientace vám mohou pomoci i některé pomůcky, např. naslouchátka nebo implantované neuroprotézy apod. Tuto potřebu vždy uznáme úplně a trvale neslyšícím nebo nevidomým lidem, protože v této oblasti potřebují cizí pomoc.
3. Komunikace zahrnuje dorozumívací schopnosti – nejen mluvit srozumitelně, ale také chápat, co druhý říká, a dále rozumět základním obrazovým symbolům (např. označení WC, světla na semaforu) a zvukovým signálům (např. klakson auta) apod. Tuto potřebu nelze zvládat v přijatelném standardu, když člověk čte například pouze prostřednictvím Braillova písma, má poruchu artikulace s nesrozumitelnou řečí anebo je úplně nevidomý či neslyšící.
4. Stravování je schopnost se najíst a napít, ale také si nápoj nalít, stravu rozdělit na menší kousky, přemístit ji na místo konzumace, jíst a pít v obvyklém denním režimu apod. Tuto potřebu nelze zvládat, když člověk nemůže používat svoje ruce, když musí potravu přijímat žaludeční/jinou sondou s pomocí druhé osoby anebo když mentální postižení či demence způsobují, že nezvládá stravovací a pitný režim.
5. Oblékání a obouvání zahrnuje nejen schopnost se obléct, svléct, obout a vyzout, ale také rozeznat rub a líc, vybrat si oblečení a boty podle počasí, obout se před vycházkou, vysvléct se před použitím WC apod.
6. Tělesná hygiena je schopnost se sám omýt, osušit, učesat, vyčistit si zuby, oholit se a přitom si sám pustit a zastavit vodu, připravit si vanu apod. Tuto potřebu vždy uznáme jako nezvládanou, když člověk nemůže používat své ruce.
7. Výkon fyziologické potřeby znamená, že včas dojdete na WC, následně se očistíte apod. K tomu potřebujete smyslové, mentální, duševní a tělesné schopnosti. Tuto potřebu uznáváme vždy, když člověk potřebuje pomoc při vyprazdňování (např. dočasně stomici apod.).
8. Péče o zdraví je schopnost dodržovat stanovený léčebný režim, rehabilitaci, používat potřebné léky a pomůcky, rozpoznat zdravotní problém (např. drobné poranění, nevolnost, bolest, teplotu) a zajistit si pomoc. Pokud člověk není například fyzicky či mentálně schopen užívat sám a pravidelně léky, provádět rehabilitační cvičení nebo si aplikovat injekce, tuto potřebu uznáme.
9. Osobní aktivity zahrnují schopnost stanovit si a dodržet denní program, vyřizovat své záležitosti, plánovat své osobní aktivity, navazovat a udržovat vztahy s druhými lidmi apod. Potřebu uznáme lidem, kteří vůbec nerozumí všeobecnému dění nebo potřebují osobního asistenta, aby mohli pracovat nebo se zapojit do volnočasových aktivit, případně dětem, které potřebují individuální výuku v domácím prostředí, anebo pokud jejich zdravotní stav vyžaduje nepřetržitý dohled.
10. Péče o domácnost znamená schopnost hospodařit s penězi, jít si nakoupit, uvařit jednoduché teplé jídlo nebo čaj, zapnout vařič, umýt nádobí, vyprat si, udržovat pořádek apod. Tuto potřebu uznáme lidem, kteří mají např. těžkou poruchu nosného a pohybového ústrojí, těžký úbytek fyzických schopností, těžké duševní či mentální poruchy spojené se ztrátou kontroly reality nebo sociální dezintegrací apod. Tuto základní potřebu hodnotíme od věku 18 let.

Zařezení do stupňů závislosti:
stupeň I, pokud není schopna zvládat tři ZŽP,
stupeň II, pokud není schopna zvládat čtyři nebo pět ZŽP,
stupeň III, pokud není schopna zvl ádat šest nebo sedm ZŽP,
stupeň IV, pokud není schopna zvládat osm nebo devět ZŽP