Tahle věta mi připomněla moji pěknou vzpomínku. Když jsem se již v kategorii 70+ „zabydlela“, dostala jsem od zetě k 75. narozeninám obraz, který pro mne sám namaloval. Na pozadí ciferníku, který ukazoval za 5 minut půl sedmé, tedy velká ručička stála na pětce a malá se blížila k sedmičce, byla tři má životně „osudová“ místa. Byl to také rébus, zda všechny ty tři dominanty měst, mně blízkých, poznám. Ano, poznala, a to poslední byla Praha, kam jsem se po více než šedesáti lety z Brna za rodinou přestěhovala.
Nastaly moje 77. narozeniny, které sice nebyly jubilejní, ale rozhodla jsem se je „povýšit“ na ty šťastné. Obsahovaly dvě sedmičky, tedy dvě šťastná čísla, a tady zasáhl „život“, přišel covid. Žádný seniorský pobyt, či lázně, žádné výlety, jen trpělivé a odpovědné čekání na „lepší“ časy. Řekla jsem si, že to nevadí, za rok budu mít opět v datu narození šťastnou sedmičku, byť jen jednu. Ovšem covid pokračoval. Když se ohlásily poslední „sedm desátkové“ narozeniny, situace se trochu uvolnila a já mohla konečně jet na ten vytoužený týdenní seniorský pobyt na Orlíku.
A co mi covid přinesl? Z dlouhých chvil v domově jsem začala vzpomínat, což jsem do té doby nedělala a začala psát krátké vzpomínky. Uvědomila jsem si, že je mnohé, co moje rodina o mém mládí neví a že si to třeba někdy přečtou. A když ne, bavilo mě to a baví do teď. Také některé ze vzpomínek posílám na portál i60.
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám, pač každé píchnutí je třeba odborně vyšetřit. Přesto může dojít k…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude, a využila jsem…
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu dlouho pamatovat. Ne kvůli zážitkům, ale kvůli bolesti.
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou. Leze to ze mě jak z chlupaté deky... budu to muset vysvětlit malinko…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý telefonát prostě dorazil. Mrskla jsem mobil na stolek a odevzdaně jsem si…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A tentokrát vůbec není humorný, ale zato hodně napínavý, ale co je…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Mirčina prosba mě zaskočila. Nebyl bych pomyslel, že si se mnou tahle…
Píše se rok 1978. „Holky! Chystejte na subklávku, defibrilátor, nějaké nové elektrody, no – však vy víte! Vezou nám pořádný infarkt!“…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém těle si podávají ruce. Když se nahromadí, tak se s novými poznatky obrátím…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně. „Můžete mluvit? Co se vám stalo?“ Hlouček lidí se nade mnou sklání. Hlasy…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně nad českými luhy a háji. To je ta romantická verze. A pak je tu ta reálná…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin přežil v relativním zdraví. Z pohledu hypochondra skoro až zklamání.
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní doktorka byla pečlivá, empatická, šikovná, jen o pár let starší než já.…
Z postele pozoruji dřevěné obložení nejpěknějšího pokoje babiččiny vily. Strejda, mámin bratr, byl fakt šikula. Dokonce i hoblovačku si…
Na řadě je studie léčebných procesů. Koneckonců kvůli nim se do lázní jezdí, že jo. Po prvním týdnu si troufám prohlásit, že jsem odbornicí…
Když jsem si brala o patnáct let staršího muže, máma mi říkala, že jednou budu litovat, až z něj bude starý dědek. Nelitovala jsem nikdy.…
Redakce
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
