Když do života vstoupí osud

Jednoho dne jdu na rutinní kontrolu plic. Plíce v pohodě, ale podle krevního rozboru mám kritickou hladinu hemoglobinu, což mi později způsobovalo to, že jsem se motala, nemohla jsem bez pomoci chodit. Prostě, jak se říká, něco mi v těle leje. Připadá v úvahu gastro nebo střeva. Gastro dobrý, ale kolonoskopie hrůza. Je listopad 2023. Řada vyšetření, jsem bez nálady. Verdikt – 2.1.2024 nástup do nemocnice a 3.1. operace střev. Žádné Vánoce, žádná nálada. Vnoučatům jsem oznámila, že nebude stromeček, že mi není dobře. „Babi nevadí, ale budou dárky?“ Jisteže byly. Trochu mě rozveselily a jejich přítomnost mě hřála u srdce.

V lednu jsem nastoupila k léčení. Tříhodinová operace proběhla a já se probudila v bolestech, ale ráda, že jsem se vrátila do tohoto světa. Nález byl pozitivní, odstraněn a čeká mě další léčení. Jsem v procesu chemo, je to boj o život. Přemýšlím, kde jsem v životě mohla udělat chybu. Těžko říci. Trápím se otázkou – proč právě já? Taky bez odpovědi, i přes to, že otec umřel na rakovinu. Souvislosti nehledám, protože zatím není vědecky potvrzeno, jak to vše geneticky funguje.

Snažím se bojovat, jde to střídavě dobře i špatně. Trápí mě mnoho prášků, zhubla jsem 25 kg. Sice se mi lépe dýchá, chodí, ale chybí mi svalová hmota. Snažím se chodit, moc to nejde, snažím se něco dělat, abych zaměstnala mozek. Dopisuji druhou knížku, právě o lidech, kterým osud vstoupil do života. Ještě mě čekají 4 cykly léčby. Musím to dát!! Chci tu ještě být, a tak přemlouvám osud, prosím v duchu všechny blízké tam nahoře, aby se za mě přimluvili. Vím, že určitě udělají vše, co mohou. Jak rychle se člověk obrací k těm, kteří už nejsou v pozemské dimenzi s prosbou o navrácení zdraví. Stejně je něco mezi nebem a zemí a něco trochu funguje, jen to chce trochu pozorovat dění. A protože mám dost času, vím, že i někdy nahlas nevyřčené přání tam nahoru se alespoň částečně vyplní, tak se tím trochu utěšuji a v tichu děkuji. Drží mě i moji kamarádi a přátelé. Je to povzbudivé, ale i přesto, jsem v tom jen a jen sama.

Tak to je moje vyznání z boje o život. Věřím, že tento boj vyhraju, protože mým přáním je alespoň ještě 10 let života. Přeci si to zasloužím, tolika lidem jsem pomohla, poradila a tak snad bych měla mít tam nahoře trochu zastání. Tu zubatou musím zdolat, její čas určitě přijde, ale prosím, ještě ne! Mám na zemi tu svoji největší radost – syna s vnoučaty a starostlivého manžela. Chtěla bych vidět ještě moje srdcovky – Špindl, Vranov a další. Tak snad...

Nepodceňujte vyšetření, nikdy nikdo neví, co vaše tělo skrývá.

Všem přeji hodně zdraví, nemocným brzké a zdárné uzdravení. Mějte pohodový život. Radujte se z maličkostí, každý den prožívejte tak, jako kdyby byl poslední...

Když do života vstoupí osud

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více