Začátkem srpna po ránu, když jsem pouštěla ven slepice, jsem zjistila, že pod černou kvočnou už něco pípá. Zatím z vajíčka. No, ona kvočnu nechala sedět na pěti vejcích už snacha, než odjela koncem června pryč. Což mi přišlo, vůči synovi a taky vzhledem k tomu, že mě ani neřekla, že se mám o něco starat, jako děsná nehoráznost. Jenomže ty zvířata za to, že ona je nezodpovědná, přece nemůžou, že?
Takže kvočna nejdřív seděla, potom jedno nakřáplé vejce vyhodila, byl to pochopitelně už pukavec a smradu z něj bylo jako "v hradu" a na těch dalších ještě chvíli seděla, než to vzdala a udělala si hnízdo vedle. Ta opuštěná studená vejce jsem dala Petrovi, ať si ten smrad někam vyhodí sám. Tři vejce byla asi neoplodněná, takže to byli už pukavci a v jednom bylo mrtvé kuře, ale teprve zárodek. Pipina si snesla další tři vejce, ty jsem jí označila a kdykoli se tam objevilo neoznačené, tak jsem jí ho sebrala. Ona tři neděle pilně seděla a seděla a pak, když jsem ráno slyšela, že už pod ní něco pípá, dala jsem kolem poledne do přepravky seno a šla jí tam přemístit. No a ona už pod sebou měla jen dvě vejce a jedno kuře? Ach jo, uvařila jsem vejce natvrdo, nastrouhala a smíchala s krupičkou a odnesla to i s malou miskou vody do kurníku. Dala jsem to na druhou stranu té přepravky a doufala, že to to kuře pochopí, nebo mu to třeba máma nějak vysvětlí. Já si je teda brát do kuchyně a svítit jim žárovkou nebudu.
Druhý den ráno jsem byla docela brzo vzhůru, a tak jsem šla i brzo pustit slepice. Hlavně mě zajímalo, jestli tu noc přežilo kuře a jestli něco jí. Možná že mu to všechno sezobala slepice, nevím. Dala jsem jim do talířku další nastrouhané vejce, přidala do toho krupičku, jednu malou nasekanou kopřivu a na prášek rozdrcenou skořápku z toho vajíčka. Jestlipak se nám ještě něco vylíhne? Pípání jsem zatím neslyšela, ale připadlo mi, že jedno vejce lupe, jako když puká. Uvidíme...
Další den od rána už měla slepice v hnízdě dvě kuřátka. Byla úplně jako přes kopírák, takže jsem předpokládala, že to budou oba dva kohoutci? Ten japonský odborník, co kdysi ohledával a třídil vylíhlá kuřata v Dolním Podluží by už s nima určitě praštil o zem...
Když jsem další ráno nakrmila a pustila slepice, kuřata byla pořád jen dvě ale už měla snahu mámě z přepravky utíkat. Byla jsem zvědavá, jestli se něco vylíhne i z třetího vejce.
Ale slepice to třetí vejce opustila a věnovala se už jenom svým dvěma kuřatům. V sobotu jsem si naplánovala, že jim zkusím koupit nějaké krmení pro kuřata, abych jim nemusela pořád něco míchat a strouhat, obzvlášť, když jdu v sobotu a v neděli do práce. Koupila jsem kuřatům jáhly a drobné zobání semínek pro andulky a když jsem přijela z práce, šla jsem jim trochu nasypat. Kvočna vyběhla ven a volala kuřata, aby šla za ní. Měla jsem strach, aby někam nezapadly, protože se zkoušely dostat z kurníku ven všema možnejma škvírama, a tak jsem je radši pustila. Slepice si s nima venku hrabala, nasypala jsem jí tam trochu jáhel a vypadalo to, že se o ně pipina moc hezky stará. Za chvilku jsem se na ně byla podívat znovu a to seděla pod keřem a kuřata měla pod sebou. No a já se odešla podívat na houby a když jsem se vrátila, seděla slepice vedle seníku a já jí zvedla, že jí už dám i s kuřatama do kurníku a ona měla pod sebou jenom jedno kuře a druhé bylo pryč. A ta mrcha ho vůbec nehledala? Já jo, snad hodinu jsem tam hledala na seně a okolo ve výběhu, ale nikde jsem ho nenašla. Takže teď měla už jenom jedno a zítra už možná nebude mít ani to...
O dva dny později, když jsem pustila ven z kurníku slepice, kvočnu s kuřetem jsem nechala zavřené vevnitř, jsem cestou od slepic koukala, že na dvoře v trávě je něco žlutého a byly to pařátky a něco málo z kuřátka. Zřejmě ho někde zatoulané našla kočka nebo kuna.
A tak teď má naše kvočna jenom jedno kuřátko a bojí se o něj stejně jako já. Jestlipak nám z něj něco vyroste, nebo dopadne jako to první? Ale mám z toho ponaučení pro příště, jakmile bude chtít nějaká ze slepic sedět na vejcích, dám jí pod ní aspoň deset. Pak nebudu ty ztráty tolik prožívat...
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne