Vzpomínky na naší první svatbu

Nemohu tomu uvěřit, ale ať počítám jak počítám tak popisuji události před více jak 52 lety! Podrobně vše popisuji ve své knize Vojna, kde shrnují svůj život od roku 1970 do roku 1972.

V těchto NEJDEŠÍCH dvou letech mého života jsem si odsloužil náhradní vojenskou službu v délce 5 měsíců. V té době jsme se k sobě s mou budoucí manželkou vrátili. Pak jsem absolvoval devatenácti měsíční nástupní školu pro příslušníky VB. V té době jsem se oženil a narodila se nám první dcera Kačenka. To byl fičák.

Vlastního tatínka jsem ani nestačil poznat. Zemřel v mých 4 letech, a tak jsem si o něm nechal vyprávět maminku. Zaujalo mne vyprávění o svatebních cestách nebo-li líbánkách. Počátkem sedmdesátých let tento zvyk k mé velké lítosti skoro vymizel. S mou láskou jsme snili o svatební cestě od Egypta nebo do Paříže. To byla doba, kdy se začala otevírat "Železná opona". Nakonec jsme byli rádi za týdenní pobyt v romantickém "Lesním hotýlku Studánk" u Rychnova nad Kněžnou, v podhůří Orlických hor.

Ale znáte to, na vojně nebo v jiném podobném hromadném zařízení neběží nikdy nic podle vašeho přání. Se svatbou jsme pospíchali, protože manželka nosila pod srdíčkem "nový život." Termín svatby jsme zajistili s "odřenýma ušima" a nyní "líbánky"? Zmatky a samé zmatky od začátku do konce. Já navíc v kasárnách. Ale byli jsme mladí a zamilovaní a to je hned ten svět kolem vás nějaký jednoduší. Nakonec nebylo zbytí a na líbánky jsme jeli s budoucí manželkou týden před samotnou svatbou!

Má láska si vzala na starosti naší výbavu na cestu a já naštěstí finance. Byl jsem v té době vysportovaný voják, budoucí manželka měla překrásné vlnité zlatohnědé vlasy do půl zad, skoro dětský obličej a krásně vytvarované poprsí. Na sobě jsme nosili džínové šortky, sněhobílá trička, tenisky a baloňáky skoro až na zem. Štěstí, mládí a krása nám hleděly z očí a nebyl člověk, aby se za námi neohlédl.

První večer v romantickém lesním hotýlku také stojí za zmínku. Hotýlek byl poloprázdný, ale my dva jsme budili patřičnou pozornost. Na dotaz zda mají jídelní lístek mi číšník s úsměvem odpověděl že nikoli. Na druhý dotaz co mají k jídlu konstatoval: "VŠECHNO"! Od toho okamžiku jsem si začali dávat "Do nosu." Anglické snídaně na vidličku, minutkové večeře, svačiny na cestu, no krátce řečeno rozhýbali jsme v celém hotýlku objednávky i tržby snad všech klientů. Nešetřili jsme na ničem a snad i proto se nám za sedm měsíců narodilo krásné a zdravě dítě.

Název "LÍBÁNKY" jsme naplnili do posledního písmene a na ten překrásný týden ŠTĚSTÍ vzpomínám dodnes. Vše jsme stihli, vše jsme zvládli, jen na na Paříž a do toho Egypta jsem se podíval až dal dalších dvacet let, ale to už jsem letěl s jinou partnerkou. Za náš život těch naplněných snů a okamžiků absolutního štěstí zase tolik není a stojí za to si je na životě "vybojovat."

Vzpomínky na naší první svatbu

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více