Říká se, že každá slza má svůj příběh. Může to být příběh naplněný láskou nebo štěstím, bolestí i radostí, vzpomínkami. Slzy, lesknoucí se na tváři novorozence nebo ve vrásčitém obličeji ženy, v koutku oka zraněného zvířete a možná v podobě kapiček rosy na listech rostlin, vyprávějí.
V životě jsem viděla mnoho uplakaných tváří a vnímala emoce, které je provázely, ale jen jedna jediná slza, kterou jsem zahlédla při kradmém pohledu na starého nemocného muže, zjizvila moji duši a vzpomínka na ni mě bude provázet až do konce života. Muž seděl nehnutě s rukama v klíně na lavičce v zahradě, kde prožívali se ženou mnoho krásných let. Stěhovali se brzy zjara a do bytu se vraceli až s prvními mrazíky. Společníkem i ochráncem zároveň byl německý ovčák. Zahrada byla ošetřovaná s láskou, úroda zajišťovala většinu toho, co potřebovali k jídlu, a studna, kterou společně hloubili, byla vždy plná čisté studené vody. Také v zimních měsících byla zahrada s nimi v podobě kompotů, zavařenin, čalamád, ve sklepě byly dvě nebo tři bedny chutných brambor a muž si občas dopřál skleničku rybízového nebo višňového vína.
Muž nevnímal chlad dubnového odpoledne, nevnímal svět kolem sebe, byl už jen stínem onoho krásného jedinečného člověka a celý jeho dlouhý život se v té chvíli vešel do jediné slzy. Možná vzpomínal na dětství, na své rodiče, na koně z dob služby u dragounů, na přátele nebo na sliby, které nesplnil. Na první setkání s milovanou ženou ve válkou drceném německém městečku Vogelsberg, kde se narodilo jeho jediné dítě. Možná vzpomínal na životní úspěchy a nezdary nebo ustrnul v jednom jediném okamžiku svého bytí a svůj strach ze smrti vložil v myšlenkách do rukou Všemohoucího, a tak se po mnoha letech ateismu vrátil zpět do náruče víry římsko-katolické.
Už se nedozvím, na co myslel, a tak se mi vrací zas a znova slza tatínkova.
Zdeněk Folvarčný
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
