Záleží na tom, o jaký věk se jedná. Jestli je to věk, kdy dostane člověk rozum a žije svůj život bez velkých výkyvú a zodpovědně, ale tady se asi myslí, že nějakou výhodu má věk starší.
Výhody věku jsou velice individuální a relativní. Když člověk odchází do důchodu ještě celkem svěží, má dost našetřeno a dostane velký důchod, tak je to opravdu úžasné. Nic se nemusí, ale všechno může. Nemusí se chodit do práce, nemusí se brzy vstávat, může se při relativním zdraví cestovat a vůbec se dá život si užívat. Prostě člověk se může ze života radovat a nechat se opečovávat ze všech stran.. Děti i vnoučata jsou již odrostlé a při troše štěstí se dokážou o sebe dobře postarat.
A teď trochu nevýhod, které věk přináší také a nevím, proč je opomíjet. Lidé, co odcházejí do důchodu, moc si nenašetřili a důchod dostanou nepatrný, ti si užívají tak, že se musí naučit na stará kolena velice dobře počítat. Musí žít skromně a zjišťovat, za co můžou a mají utratit. a zvláště, když jim už zdraví začíná haprovat. Tady se už opravdu vyskakovat nedá a ty výhody stáří začínají být mizivé
Pokud jsou ještě čiperní a můžou se pohybovat, užívají si navštěvováním obchodů, kde jsou nějaké slevy. Mají radost, že něco ušetřili..Naplňuje jim to čas a den, který je nezáživný, rychleji utíká. No vidíte, jak jsou ty výhody relativní .Co vlastně mám psát převratného.? Prostě výhody jsou relativní.
Jelikož už mám věk starší poměrně hodně, tak těch výhod je stále méně a musím o nich hodně přemýšlet. Je pravda také, že hodně čtu, dokud to oči dovolí. To jsem při samé jiné práci dříve moc nemohla. Nic mě nehoní, pokud nechci. Vařím a jím si, co chci, a nemusím při tom koukat, jestli nepřetahuji přestávku na oběd. Prostě jsem najednou docela volná, ale opět jenom relativně. Když mám nějaké koníčky, na které jsem dříve neměla čas, můžu je provádět. Jenže už začíná také něco chybět, a to je zdraví a zmíněné peníze.
Jsem asi divná, ale také mě napadá, že mohu jezdit zadarmo nebo za levný peníz dopravními prosředky po Praze i po republice. Slyšela jsem ale, že se tato výhoda důchodcům zruší, aby stát ušetřil a důchodci se moc nerozjížděli. Ať sedí doma a nedráždí covid. Další mojí výhodou je, že už jsem v tom věku, kdy mě nechávají muži na pokoji a také znásilnění se bát nemusím.Že mě ubohou stařenku může někdo okrást o poslední korunu, se ale stát může. Můj stařeček mi nemůže být nevěrný, protože která by stála o starého a nemajetného kozla.
Další moje výhoda ve stáří je ta, že si už můžu říkat, co chci, dokonce i pravdu. Jsem vlastně v bezpečí, protože mi není co vzít a jak mě trestat. Za moje názory se už netrestá. Řeknou si jenom, že starý člověk už to nemá v hlavě v pořádku.
Já to v hlavě v pořádku mám (aspoň doufám), a tak se snažím mozek vydráždit, aby našel něco ve stáří pozitivního. No, dobře, tak tedy výhody. Mám kde bydlet, zatím ještě neumírám hlady, a jelikož si nic od banky ani od zlotřilců nepůjčuji, nehrozí mi exekuce. Do společnosti bohužel nechodím, ale to je vlastně výhoda. Výhoda je ta, že když sedím doma, tak ušetřím za oblečení. Jsem však šťastná, že vyměněné součástky mého těla fungují. Hodní doktoři si na mně zapracovali hodně, a proto jsem jim vděčná. Chodit můžu, a tak chodím na procházky s pejskem. Pejsek je také výhoda, protože v době, kdy jsem chodila do práce, jsem si ho dovolit nemohla, protože by byl chudák stále doma sám.
Tak si při těch procházkách dýchám čerstvý vzduch a raduji se, že ještě žiji, protože to je také výhoda. Hodně stejně starých lidí už se totiž radovat nemůže.
PS. Asi jsem vás zklamala, ale věřte, že jsem se snažila hodně. A vlastně, že tohle píši, je také výhoda. Jo, a flintu do žita ještě neházím
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne