V pátek 28. srpna jsem se jaksi nachomýtla k Ceremoniálu zvoníků. Toulala jsem se s fotoaparátem v ruce v historické části města Hradce Králové a využívala jsem teplého a slunečného podvečera k focení. Mou pozornost upoutaly hloučky lidí postávající na Velkém náměstí mezi chrámem Sv. Ducha a Bílou věží. A brzy jsem se dozvěděla, že čekají na průvod a ceremoniál zvoníků. Tento den měl svátek Augustin a na Bílé věži je umístěn třetí největší zvon v České republice jménem Augustin.

Průvod zvoníků přichází na Velké náměstí
Kolem půl šesté přichází skromný průvod historicky oblečených zvoníků na Velké náměstí, doprovázený trubači, bubeníky a zvědavci. Na malém pódiu se koná ceremoniál, při kterém dostanou zvoníci povolení ke slavnostnímu zvonění. Před cechovní korouhví a ferulí je zároveň slavnostně pasován nový zvoník - vlastně to byla žena zvonice. Po ukončení ceremoniálu zvoníci stoupají na Bílou věž a úderem šesté vypuká slavnostní zvonění, které mě doprovází i po cestě domů.

Ceremoniál zvoníků - zvoníci dostávají svolení ke slavnostnímu zvonění

Ceremoniál zvoníků - do role nového zvoníka byla tentokrát pasována žena
Obdivuji lidi, kteří mají kladný vztah k historii a navíc jsou ochotni se takto angažovat. A nám ostatním tu tímto způsobem aspoň kousíček zajímavé minulosti připomenout.
Ovlivněna tímto působivým zážitkem jsem si vyhledala informace, související se zvonem Augustin. Jsou zajímavé, tak jsem se rozhodla něco z toho přidat na závěr tohoto příspěvku. Bílá věž je dominantou Hradce Králové. Stojí v historickém centru Hradce Králové na Velkém náměstí v nadmořské výšce 244 nad mořem. Byla postavena v roce 1574 z milodarů občanů. Hlavním stavebním materiálem byl hořický pískovec. Na vrchol věže vede 226 schodů. O sedm let později byl do věže zavěšen zvon Augustin, který váží 8 tun, je 169 cm vysoký a v průměru má 2,06 m. Zvon ulil mistr zvonař Ondřej Žáček již v roce 1509, renovací prošel až v roce 2008, kdy také došlo k rozhodnutí, že bude zvonění na tento zvon obnoveno.

Vlevo Bílá věž - zvon Augustin je umístěn v části věže, kde jsou velká okna
Tehdy se také dala dohromady parta zvoníků. Zvon Augustin je totiž jedním z mála zvonů, na které se zvoní ručně. Zvoníků musí být minimálně pět. Čtyři, kteří zabezpečují to rozhoupání zvonu a zvonění. A ten pátý v podstatě nějakým způsobem řídí to zvonění a kontroluje pohyb srdce. Na zvon se zvoní jen o zvláštních příležitostech, podobně jako v minulosti, kdy hlas zvonu svolával třeba jednání městské rady nebo oznamoval začátek a konec výročních trhů. Nebo oznamoval nešťastné události, tedy nějaké nebezpečí. A to v historii města byly především požáry. V současnosti oznamoval zvon Augustin třeba ukončení nouzového stavu a slavnostní zvonění bylo zároveň poděkováním zdravotníkům. Zvonění na zvon Augustin jsou většinou veřejná, konají se u příležitosti různých svátků a slavností. Informace o termínech lze získat na webových stránkách. Vstupenky je vhodné zakoupit předem, do omezeného prostoru ve věži se vejde maximálně 15 zájemců.

Zvon Augustin, foceno při poslední návštěvě Bílé věže s několika íčkařkami.
Zdroje informací k článku:
1. Wikipedie
2. webové stránky Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti
3. Hradecký deník - tam jsem našla pěkné video zachycující zvonění na konec nouzového stavu: https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/hradec-kralove-bila-vez-zvon-augustin-zvonik-nouzovy-stav-zvoneni-konec190520-hk.html
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne