Na brigádě jsem si přivydělala nějakou korunu a přemýšlím, jak s ní naložím. Je pošmourné počasí, dám si krátkodobý relax v lázních. Ptám se kamarádky, pojedeš se mnou? Mám problémy se zubama. Tak tedy jedu sama autobusem.
V 10.30 hodin se hlásím na recepci lázní, v krátkosti mne odbaví, doporučí zavazadlo ponechat u nich, ještě není převlečena postel. Nevadí, dojdu si k lékaři na rozpis procedur a porozhlédnu se, kam a kdy mám dorazit. Přečtu si kulturní nástěnku, prodej mexické bižuterie, přednáška a promítání o Islandu atd. Vracím se nazpět do recepce, bohužel ještě ne, ťuk do počítače. Tak tedy zajdu si na oběd do lázeňské restaurace. Dávám si polévku, bramborový knedlík se špenátem, hovězí a k tomu malé pivko. Platím asi 120,- Kč a vracím se, bohužel ještě ne, ťuk do počítače. V denním baru se schází mezi procedurama, třeba jen tak, na pokec, nebo kávu, můžete si přečíst noviny, knihy, koukat na celoplošnou televizi, jsou tam pohovky, nikam se nespěchá. Dobře dávám si kávu se zákuskem, platím asi 100,- Kč a po 14.00 hodin se vracím. Bohužel ne, ale dám Vám klíče a jděte nahoru.
V pokoji od stolu mně podává ruku asi tak 45letá paní a omlouvá se, že má kašel a rýmu. Pokládám tašku k posteli a všímám si, že není převlečená. Jó, paní už odjela v 10.00 a ještě tu nikdo nebyl. V tu chvíli do mne "vjel čert", šupy, dupy a těším se, jak "holubici" nadzvednu od počítače. Požaduji formulář na recenzi a v tu chvíli "holubice" opouští dřevěnou ohradu, letí na chodbu, telefonuje a mne diriguje, ať se posadím na pohovku a nikam nechodím. Jak ve škole!
Za 10 minut v doprovodu kurýra ho následuji do výtahu a na pokoj, vše v pořádku! Vyšlo totiž najevo, že úklidová četa nevěděla, že paní odjela předčasně.
Konečně na pokoji, všude rozmístěné obleky, po skříních, po židlích, v koupelně. Paní sedí za stolem u počítače a řeší samé pojišťovací záležitosti. Jednou golfovým míčkem rozbité okno, jindy shořela střecha stodoly atd. V koutku koupelny se mi krčí zubní kartáček s pastou, tak tady se sprchovat nebudu. Odcházím do bazenu, vířivky a sauny. No a věřte, nevěřte, jsem ve vířivce na zádech a chci se obrátit na břicho a prsa, v tom mi proud vyhodí pánev pěkně nahoru a trochu rupne v pravé straně kyčle. Nic se neděje, jdu do sauny. Po dvou hodinách odcházím a říkám si, jak se zabalím a budu spát. Přijdu do pokoje, větrá se a na stolečku u paní leží na talířku rozkrájená cibule a česnek. Paní říká, za chvíli zavřu, podává mi sklenku vína a na čtení životopis Jiřiny B. a ona kouká na televizi. Těšíme se na večeři. Každá jdeme zvlášť, protože samoplátci jsou jinde. Já si sedám ke dvěma ženám z Č. Krumlova a vyprávím, jak paní má kašel a rýmu. Odpovídají, zažádejte o přemístění. Tak se jdu zeptat, nabízí dnes mimo hlavní budovu a zítra jednolůžák připlatit 500,- Kč. Odmítám, chci se ohřát.
Po večeři mně paní vypráví, jak byla u lékaře, aby ji poslal domů se vymarodit, bohužel není možné zkrátit termín, bere prášky. Po usnutí mne probudí silné chrápání, jako když řeže dříví. Vyskočím a říkám, tohle není možný. Paní se probudí, chvíli přemýšlí, potom si odskočí, přichází a povídá, takhle tady nebudeme ponocovat, tady si vemte špunty do uší a kinedril. Hodila do sebe nějaký prášek a spí, aspoň, že ne na zádech, a já mám z toho oči navrch hlavy.
Druhý den jdeme na procedury a paní jde do města, jestli něco nechci. Říkám, jestli anticol nebo hašlerky. Přináší mi obojí, že nic nechce platit. Druhá noc snad byla lepší, píšu recenzi a jdu ji odevzdat a pomalu se s radostí balím domů.
Na autobusové zastávce v čekárně jsem se potkala se dvěma ženami, a tak vyprávím zážitek. V tom do hovoru vstoupí paní a říká, já jsem lékařka, a protože vím, že starší lidé chrápají, vozím si špunty s sebou. Byla jsem ubytována mimo hlavní budovu, a tak si domů vezu virózu.
A je vymalováno!
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne