Pocta rodnému Kolínu
Část 2. - historie
Musím s politováním konstatovat, že mě historie, co se dotýká města Kolína, tak trochu zklamala. A asi nejen mě. Někde kdysi dávno se totiž stala fatální chyba, kterou už nikdo a nikdy nemůže napravit. Ale člověk není neomylný, a tak se to i tak musí brát. A na prostou otázku: Kdy bylo založeno město Kolín, nejen vám, ale i světu nemohu věrohodně a s určitostí odpovědět. Nemohu totiž doložit datum/resp. rok/ vzniku mého rodného města. Protože v historických, písemných záznamech není doloženo, kdy královské město Kolín vzniklo. Bohužel, tak jen, co historie dokládá o jiné události, máme možnost se domnívat a zhruba datum vzniku odhadnout. V historii se mnohdy uvádí, že Kolín byl založen okolo roku 1261.
Asi před sedmi a půl stoletími vystavěli kolonisté gotické, středověké, kamenné město Kolín. Vybrali dobře a s rozvahou místo na křižovatce obchodních cest. Přesný rok se nikde v historii nedochoval. Jen jeden dokument je dost důležitý, a to ten, kdy Přemysl Otakar II. nařídil, aby kolínští město opevnili, a za to jim poskytl na 4 roky různé úlevy. Tento jeho výnos se datoval 26. října, avšak letopočet chybí. A to je asi ta chyba. Nejstarší dochovaný zápis 8.9.1261, který je pro historii důležitý – je další listinou Přemysla Otakara II, ze které vyplývá, že v roce 1261 byl Kolín již městem. Takže vznik města se datuje nejspíš okolo roku 1261, osídlena je však tato oblast nepřetržitě už od pravěku, přítomnost Slovanů lze doložit už v 6. století našeho letopočtu.
Archeologické nálezy o osídlení na území Kolína a okolí jsou ze starší doby kamenné 25 000 let př.n.l.
Nejstarší dochovaný pergamen z archivu města je privilegium Václava II. z 24.5.1285 – kdy král bere v ochranu měšťany před zlovůlí šlechty.
Otec vlasti Karel IV. v roce 1363 udělil městu právo na sklad dříví.
V roce 1349 vypukl ve městě velký, devastující požár. Vyhořelo město, předměstí a část chrámu sv. Bartoloměje.
V roce 1395 vypukl další velký požár a po něm zbylo ve městě jen 40 nepoškozených domů.
Obyvatelé Kolína byli svobodní, nepodléhali žádné světské ani církevní vrchnosti. Jejich pánem byl sám král.
Nejhlubší bídu, ponížení a utrpení zažili kolínští za třicetileté války.
1.11.1781 zrušil císař Josef II. nevolnictví a v důsledku toho se Kolín začal rychle rozrůstat. V roce 1785 měl již 4800 obyvatel.
V první polovině 19. toletí prožíval Kolín a jeho okolí své národní obrození. Nositeli byli především studenti zde odpočívající na prázdninách. Deklamovali verše kolínského buditele básníka Fr. Jaromíra Rubeše. Roku 1818 a1822 zde byly první pokusy o hraní ochotnického divadla. Roku 1846 pak v domě U tří korun na rohu Kutnohorské ulice bylo zřízeno první stálé divadlo.
Roku 1848 svrhli kolínští německého purkmistra a zvolili si starostu a zastupitelstvo.
Roku 1843 se zde začíná stavět železnice a 20.8.1845 zde projel první vlak. Dnes železnice znamená velký a významný železniční uzel v republice, který byl za II.sv. války bombardován a dost poničen.
I sportu se kolínští věnovali a v roce 1862 zde vznikl Sokol.
Období druhé světové války války bylo pro město dobou nejčernějších dějin. Na území operovalo 11 odbojových skupin a 125 jejich členů bylo nacisty umučeno v koncentračních táborech nebo popraveno, či zastřeleno. Ve městě se usídlila německá posádka a gestapo. Město bylo 4x bombardováno spojeneckým letectvem, a to 24.8. a 28.12.1944 a pak ještě téměř v úplném konci války 15.3.1945 a 18.4.1945, kdy americké svazy svrhly na město 4000 těžkých leteckých pum, které se při stavebních pracech nacházejí ještě dnes. Desítky občanů při náletech zahnuly a vznikly zde velké materiální škody nejen na majetku občanů, ale i na důležitých průmyslových objektech i na železnici. V té době byly útoky zcela nesmyslné a zbytečné, válka byla vyhraná a u konce.
5. května 1945 se ustanovil národní revoluční výbor a převzal správu města.
Bohužel, někteří nacisté se nechtěli svých pozic vzdát, proto 7.5.1945 přerušili jednání s revolučním národním výborem a rozpoutali v ulicích peklo. Stříleli jak pominutí do nic netušících chodců. Po masakru leželo na dlažbě 16 posledních obětí války v Kolíně.
9.května 1945 vstoupily do města první tanky Rudé armády. Město osvobodily od posledních zbytků nacistů.
Nastal mír a s ním i hodně práce na zničených objektech, ale i další období, které již všichni z dějin znáte, rok 1948, padesátá léta atd, která se též nesmazatelně podepsala na historii Kolína a mnohdy i na osudech řady jeho obyvatel. Rok 1989 sice přinesl kýženou svobodu, volnost pohybu, ale měl i horší stránky. Zasáhl do života řady Kolíňáků a lidí z blízkého okolí existenčními problémy, hodně podniků se privatizovalo, neúměrně narostla nezaměstnanost. Dodnes je řada průmyslových hal prázdných, doslova hyzdí okolí a jsou jakýmsi mementem doby před a po roce 1989.
Historické jádro města je od roku 1989 vyhlášeno městskou památkovou rezervací.
Toto je opravdu jen hodně letmá historie města Kolína, jejíž začátek je a bude navždy jen neurčitý, mlhavý.
Avšak město svým vývojem a rozvojem, prací statisíců pracovitých lidí se posunulo mezi města, do kterých se rádi vracíte, protože za to stojí. Město mi jistě odpustí, že jsem se nevěnovala historii daleko více, protože ta stojí za hlubší seznámení, ale není to vědecká práce, jen jsem se chtěla lehce dotknout dob, jež předcházely té dnešní a kterým nejen já, ale i všichni Kolíňáci vděčí za to, že mohou v tak krásném městě žít.
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne