Asi před 14 dny jsem se domluvila se svou kamarádkou Vlastou a Íčkařkou Maruškou, že bychom se mohly jet podívat do Vizovic, kde každoročně probíhá ve zdejší galerii Mariette výstava vánočních ozdob. Slyšela jsem o ní jen samé chvály, jezdí odsud vyznavači vánočních ozdob nadšení!
A když člověk slyší samé ódy na tuto výstavu, tak jsme se o tom chtěly přesvědčit také na své vlastní oči. A protože Vlastě telefonovala před uskutečněním našeho výjezdu do Vizovic další naše bývalá spolupracovnice Alena, tak se rozhodla, že s námi pojede také. Domluvily jsme se na středu 11. prosince. Než jsme šly před tímto datem spát, natáhly jsme si své budíky, abychom nezaspaly.
Noc utekla jako divá, budík o sobě dává vědět a já vystartuji z postele rychle a možná i zběsile, jak jsem natěšená. Počasí večer slibovali meteorologové zcela ideální na náš výlet a nezklamalo. Sluníčko snad vědělo, že po něm moc toužíme, a byl to skutečně nádherně slunečný den. Ze Zlína do Vizovic jsme odjížděly v 8:45 a ve Vizovicích byly krátce po 9té hodině a hned jsme zamířily do galerie. Z té krásy, kterou jsme spatřily, div že jsme neosleply. Spousta krásně nastrojených vánočních stromečků, na nichž visely ozdoby, by stála tisíce. Nejlevněji nazdobený stromek měl na sobě ozdoby za 5 tisíc a nejdražší jich měl na sobě celkem za 17 tisíc. A jeden z těchto krasavců byl někým zamluvený. Vánoční ozdoby zde ležely všude - dokonce i na zemi okolo zdí. Já i Vlasta jsme jely s cílem, že něco dovezeme domů. Naše představa ale byla jiná, co se utracených peněz týče. Já počítala s útratou tak 1 tisíce korun. Realita však byla zcela odlišná a já tam nechala 1800 Kč, Vlasta 1200 Kč. Pro velký úspěch v příštím roce uděláme reparát :-). Byly tam i děti ze školky, ale když učitelky viděly, jak děcka až nebezpečně blízko těch různých ozdob se motají, tak tam každá skupinka byla jen krátce a prodavačka měla co dělat, aby děti uhlídala. Kdyby shodily nějaký stromek, tak rodiče by byly hned chudobnější o nějaký ten tisíc. Jinak to byla moc příjemná prodavačka, v knize návštěv jsme zanechaly i vzkaz s pochvalou jak výstavy, tak její ochoty při prodeji. Když už jsme měly nakoupené a utracené, tak jsme mohly pokračovat dál.
Naším dalším cílem byla kavárna s cukrárnou. Já s Vlastou jsme si objednaly Alžírskou kávu, Maruška s Alenou kávu Capuccino. A všichni jsme si k ní koupily karamelový zákusek! No a ten byl......Boule jsme měly až za ušima! Chvíli jsme v kavárně poseděly, pokecaly, a až jsme si trochu odpočinuly, tak jsme se šly projít po Vizovicích. I ve městě jsme v různých obchodech něco utratily. Ale něco Vám prásknu! Zatímco my v taškách měly s Vlastou křehké zboží, křehkou krásu, tak Maruška v taškách měla jen samé jídlo!!!! Maso, čaje, sušené švestky.........doufám, že jsem na nic nezapomněla! Po procházce městem jsme pak šly na oběd, kde jsme si daly všichni tradiční české jídlo" vepřo, knedlo, zelo". A na zapití Vlasta s Alenou pivo, a my dvě Íčkařky jsme se spokojily s kofolou. Opět posilněni a odpočinutí jsme po 13té hodině odjížděly do Zlína. Zde jsme se rozdělily. Vlasta s Alenou už chtěly domů, tak jsme je nechaly, ať jedou, já s Maruškou jsme ještě prošly Zlínskou tržnicí na město, kde byla také spousta stánků. Zde jsem jen koupila pro manžela jeho oblíbené borůvkové frgály a pomalu jsme šly pak na autobus domů.
Jely jsme s Maruškou do Holešova a zde jsme se rozešly, nebot tady už jsme pokračovaly každá na jinou stranu. Myslím, že to byl hodně vydařený den. Dojely jsme, kam jsme chtěly, nakoupily, po čem jsme toužily, a s počasím jsme byly velmi spokojeny - to nám dnes přálo! A kdo budete chtít s námi příští rok, tak začněte šetřit! Spousta krásných ozdob tam bude opět, jen nepojedeme před Vánocemi, ale už na počátku října! V tuto dobu ta výstava totiž každoročně začíná!
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne