Vážení íčkaři,
není to tak dávno, co jsem pro zlepšení nálady poslala jeden krátký článek o lásce ke zvířatům.
Moc děkuji za vaše komentáře, je z nich cítit vaše láska ke zvířecím miláčkům, proto nemůžu jinak, než vám vyslovit, a to nejen těm, kteří se vyjádřili, poklonu, že dokážete pomocí své lásky ke zvířatům propojit lidstvo se zvířecí říší. Jistě to někdy není jednoduché, ale určitě každý zvířecí miláček vám dokáže vyjádřit po svém svoji zvířecí lásku a to je jisto jistě ta největší odměna pro vás. A myslím, že mám v tomto určitě pravdu, i když já to osobně neznám a nikdy znát nebudu. Bohužel...
Nekompromisně odsuzuji týrání zvířat a je třeba připomínat stále různé případy a tvrdě je trestat.
V článku jsem zmínila obdiv k nejjedovatějším hadům světa. Proto bych ráda k těmto hadům přidala i trochu víc, jen tak pro zajímavost.
Nejjedovatější hadi světa:/ jen několik zajímavých/
taipan – had, jehož jed by na jedno uštknutí zabil 100 lidí nebo několik tisíc myší. Teoreticky by člověka zabil do 40 sekund. Žije jen v Austrálii, obsadil 1. příčku - jako nejjedovatější hod světa
pakobra východní – jejímž domovem je rovněž Austrálie, útočí, když se stočí do písmene S a pak se zvedá. Toxiny způsobí srážení krve a vnitřní krvácení
mamba černá – účinek jejího jedu působí už za 15 min. a po 20 minutách bez séra, které je velmi drahé, nastane smrt. Výskyt je v Africe a jedná se o druhého nejdelšího a nejjedovatějšího hada světa. Jed je vysoce toxický, dávka 10-15mg je smrtelná, ale mamba vpraví do těla dávku 100-120mg.
zmije paví – její výskyt je v Asii a nejvíce v Indii, často se vyskytuje v blízkosti lidských příbytků, proto je hodně neštěstí v těchto přelidněných oblastech
chřestýš diamantový – největší nejjedovatější had 2,5m a 13kg vážící. Před člověkem se navíc nesnaží prchnout jako jiné druhy chřestýšů, ale rovnou útočí a uštknout může i opakovaně. V oblastech, kde se chřestýši vyskytují, je sérum proti jejich uštknutí dostupné v každé nemocnici.
vodnář Belcherův- mořský had – mořští hadi mají všeobecně velmi rychle působící jed, a to proto, aby kořist neuplavala moc daleko. Dříve byl považován za nejjedovatějšího
vodnář kobří – je to velmi agresivní mořský had a ve statistice stojí svými 90% za úmrtím člověka na prvním místě
zmije růžkatá- s tou se můžeme potkat v Evropě /Rakousko, Chorvatsko, Balkán/, brzy by se mohla objevit i u nás, jak tvrdí herpetologové. Je to nejjedovatější had v Evropě. Prohlédněte si ji, zvláště její chrakteristický hrbolek na hlavě, jakýsí růžek, kterým je typická. Možná, že se někdy s ní budeme vídat i u nás....
Nejvíce jedovatých hadů žije v Austrálii a pak v Asii
Nejdelší hadí zuby 5 cm má zmije gabunská
Největší imunitu proti hadímu jedu mají: promyka mungo, surikata, ježek, medojed kapský, kobra královská i indická a pakobra páskovaná, poslední tři se živí hlavně hady vč. těch jedovatých
Bohužel jsem nenašla video, kde herpetologové a doktoři medicíny ukazují, jak působí hadí jed na naši krev. Ve zkumavce je asi 1/2 dcl lidské krve, do ní se injekční stříkačkou vstříkne velmi malé množství hadího jedu. Do dvou minut začně krev měnit složení a asi do 4-5 minut se změní zcela v rosol. Pustila jsem si video opakovaně, protože jsem nevěřila, jak je to hrozné a jak je hadí jed účinný v krátké době. Jistě v laboratorních podmínkách a vzhledem k objemu krve a jedu je to rychlejší, než pokud had uštkne člověka, tím se čas trochu protáhne, ale stejně.....
Článek doprovází několik fotografií k výše uvedeným druhům hadů. Je to jen malý výčet z říše nejjedovatějších hadů světa, ke kterým chovám obdiv. Jsou to plazi, kteří nejsou a nebudou našimi miláčky na mazlení, ale mají svou určitou majestátnost a zároveň vyvolávají i značnou adrenalinovou dávku ostražitosti a bázlivosti, a to i když jsou za silným sklem. Zkrátka fauna má svá kouzla, na jedné straně je hodně zvířat, se kterými člověk žije, jsou jeho mazlíčky od malých po velké, od obyčejných po nevšední, ale součástí fauny jsou i ta hodně nebezpečná, která neznají lásku člověka a zvířecího tvora.Ale i s těmi se člověk snaží sblížit, chová je, ale to zcela jiný přístup. Bohužel, tak to příroda má, někdo musí být nutně zlý...
Někdy jsem přemýšlela, proč právě obdiv k těmto hadům. Mají zvláštní oči, jako kdyby se v nich zrcadlila ta jejich miliony let probíhající evoluce. Nejsou zlé, ale ani jakési přátelské, jsou tajemné, nevyzpytatelné, cosi ukrývají a to je jejich zlo. Nejsou slizcí, ale pokud si je pohladíte, není to pohlazení jako třeba u jiných zvířat, zřejmě mě tak nějak fascinuje ten adrenalin i za tlustým sklem. A pokud za sklem předvedou útočení, vztyčeni jako kobry, pakobry, otevřená tlama s jedovými zuby, rozeklaný jazyk,který rychle kmitá to je něco hodně vzrušujícího a obdivuhodného. Obdivuji přírodu, jak se dávní tvorové za miliony let vyvinuli v tak úžasné, přírodou krásně vybarvené a zároveň nebezpečné hady.
Všem přeji krásné dny s vašimi zvířecími miláčky, ti vás většinou nezradí oproti některým lidem. Vím, že mnoho lidí, kteří zůstali sami, se upnou na psíka, kočičku či kocourka, kanárka atd., stane se jejich členem rodiny. Porozuměla jsem jim.. Protože jim je s nimi lépe než s některými lidmi a to je někdy až na pováženou.
A tak se ptám: "Má právo se člověk za všech okolností nazývat pánem tvorstva?" Každý si odpoví sám podle svých zkušeností.
Krásný den....
foto: pixabay, Wikipedie
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne