Marta vídala Petra denně v práci. Občas spolu řešili pracovní věci, ale o minulé sobotě se ani jeden z nich nezmínil. Martu to mrzelo, ze společně strávených hodin měla dobrý pocit. Ale na druhé straně ji vůbec nenapadlo, že by něco mohla říci ona. Ve čtvrtek vzala Petra na jednání s první účetní firmou. Schůzka byla konstruktivní a věcná. Marta musela uznat, že jí Petr při jednání významně pomohl. Cestou zpět se zastavili na společný oběd. A teprve tam se trochu rozpovídali. Nejdříve o snímcích ptačího stromu. Marta se pochlubila, že má fotky mnohem lepší než obvykle. Určitě je může použít jako domácí úkol do fotokurzu a tuší, že by s nimi mohla mít i úspěch. Tu nejlepší si vytiskla a má ji připíchnutou na stěně v kanceláři. A o víkendu má domluvené další focení s "děvčaty" z kurzu. Mají v plánu zajet na Kuks a udělat fotoreportáž z vinobraní. Petra tato informace viditelně zarazila. A pak se přiznal, že si představoval, že stráví alespoň kousek víkendu společně. Jen se mu práce zdála důležitější než plánování vlastního času a včas se Marty na víkend nezeptal. Marta si všimla, že dokonce trochu posmutněl. Nakonec se domluvili, že si v pátek odpoledne půjdou společně zaplavat do bazénu a pak se trochu vypotit do sauny. Saunu vlastně navrhla Marta. Pokud nikam neodjížděla na víkend, chodila tam v pátek odpoledne téměř pravidelně. Byla to pro ni jakási odměna na konci pracovního týdne.
V pátek ani jednoho z nich naštěstí nic v práci nezdrželo, a tak se dostali do bazénu docela brzy. Přesněji řečeno, Marta už měla uplavané dva bazény, když zaregistrovala Petra, jak schází do haly po schodech. Rozhlížel se, ale neviděl ji. Nebo ji nepoznal, protože měla vlasy svázané do culíku? Když doplavala na konec bazénu, chytla se u startovacího bloku a zamávala na něj. Konečně ji zpozoroval, vlezl do vody a doplaval k ní. A vylíčil jí, jak bloudil spletí šaten a chodeb k bazénu. Jednak byl v tomto vodním světě poprvé, jednak si sundal brýle a neměl s sebou kontaktní čočky. Bazén byl naštěstí skoro liduprázdný, a tak si mohli pořádně zaplavat i trochu nevážně zablbnout. Petr občas předstíral, že ji dobře nevidí, a zkoušel se jí pod vodou dotýkat. A Marta se občas uhnula, ale jen tak, aby se neřeklo. Trochu zadýchaní nezvyklou aktivitou se pak přesunuli pro jistotu ruku v ruce do sauny.
Pobyt v sauně střídaný s pravidelným ochlazováním a relaxací na lehátku je pro změnu zklidnil. Po relaxaci si místo večeře dali společně jednu pizzu a pivo. Všechno se jim zdálo nové a nevšední. Je fajn nebýt sám a mít se s kým podělit. Nejen o jídlo. Večerním městem šli po náplavce podél řeky směrem k místu, kde Marta bydlela. Ale čím víc se blížili ke konci cesty, tím více jim řeč vázla. Marta věděla, že je teď řada na ní. "Jestli chceš, můžeš zůstat u mě. Odjíždím zítra až v půl desáté," řekla tak trochu s otazníkem v očích. Podíval se na ni a odpověděl: "Rád."
Odpadlo loučení před domovním vchodem, rychle prošli chodbou a Marta odemkla dveře svého bytu. Vešli do předsíně, Petr odložil jejich sportovní tašky a pověsil na věšák obě svléknuté bundy. Martu zezadu objal a políbil ji na krk. Marta tušila, že něco takového přijde, ale teď se jí zastavil dech. Způsob, jak ji Petr objal, evokoval myšlenku na nedávný nepříjemný zážitek. Netušila, že by se jí takovýmto způsobem mohlo nedávné přepadení připomenout. Rychle se otočila k Petrovi čelem a vzala ho kolem pasu. Bylo to tak lepší, nepříjemný pocit naštěstí rychle odplouval pryč. I Petr byl chvíli zaražený, netušil, proč sebou tak trhla. Hladil ji po vlasech a pak se ji odvážil znovu políbit. Tentokrát už to bylo v pohodě, Marta reagovala podle očekávání. Líbali se vášnivě a užívali si spoustu nových a příjemných doteků. Petr náhodou zavadil hodinkami o její gumičku ve vlasech, ta sklouzla a zazářila Martina hříva rozpuštěných polodlouhých vlasů. Byli stále ještě v předsíni, když mu Marta rozepla knoflík na džínách a otevřela dveře do ložnice. Milovali se rychle a naléhavě. "Promiň, že jsem tak spěchal, " omlouval se tiše "ženy jsem se nedotkl už mnoho let. " Marta si našla pohodlnější połohu a přitulila se k němu. "Bylo to fajn." zašeptala. Byli příjemně unavení a rychle usnuli.
Martu probudilo až denní světlo za oknem. Večer zapomněla stáhnout žaluzie. Opatrně se protáhla a zadívala se na spícího Petra. Tahle zblízka si ho ještě neprohlížela. Měl krátce ostříhané, docela pravidelně prošedivělé vlasy, malou jizvu nad pravým obočím a na tváři rašící strniště. A u kořene nosu měl legračně otlačená místečka od brýlí. Jednu ruku měl rozhozenou na stranu směrem k ní. Večer, když ji hladil, se zdála měkká a hladká, ale na denním světle byla jeho ruka docela upracovaná. Potichoučku opustila postel a po špičkách odešla do sprchy. Potřebovala si ještě umýt a usušit vlasy, než odjede. Petra patrně probudil zvuk fénu. Nakoukl do koupelny. "Dobré ránko Martí, jsem rád, že jsem tě našel i bez brýlí. Netušíš, kde bych je mohl mít?" "Asi ještě v tašce, večer jsi je vůbec nepotřeboval." poradila mu za všech okolností praktická Marta. Za chvíli se znovu objevil v koupelně i s brýlemi. "Večer jsem tě vnímal jinak než očima, ale teď se ti potřebuju podívat do očí." řekl, když ji objal a přitáhl k sobě. Marta se usmívala, bylo jí to víc než příjemné. Jen kdesi vzadu v hlavě jí proběhla myšlenka, že by se spíš měla připravit na dnešní výlet.
Ranní souznění zmrazilo zvonění mobilu kdesi v předsíni. Tenhle vyzváněcí tón Marta neznala, byl to Petrův telefon. Neochotně a možná i s předtuchou něčeho nepříjemného ho vyndal z kapsy bundy. Stačil krátký pohled na displej. Volala mu dcera. Objevila, že večer nepřišel domů, a přes všechny náznaky to odmítala pochopit. Petrovi bylo trapně. Nakonec jen mlčky držel telefon. A měnil výraz ve tváři. Marta radši odešla do kuchyně a začala připravovat snídani. Mlčky ji snědli a posmutněle se rozloučili. Nastal čas návratu do všední reality.
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne