Vydali jsme se s Lukym na Moldavu do těch našich Krušných hor, aniž bychom tušili, že krušnou chvilku zažijeme...
Těšila jsem se na vzrostlé smrky, pěšinky, co na kouzelná místa dovedou nás. Meginku, ač nerada, jsem raději nechala u chůvičky Vlasty - měla jsem obavu, že to nezvládne. Někdy si ale vyjedu jen s ní a budeme se obě kochat v mechu pod jehličím.
S Lukym jsme jak průzkumníci, nic nám nesmí uniknout. Můžete zhlédnout i video s názvem Eva, Luky, Maggie z našeho sdílení života v přírodě. Ve videu je i pírko, jaké opětovně našel Luky nedávno na Resslu (poznal by někdo, komu patřilo?). Tajemné náhody to jsou na našich toulkách, jakoby nám byly posílány z vesmíru...
U potůčku zjistili jsme, že je zarostlý trávou, jeho zurčení nešlo ale přeslechnout. Nabrali jsme jeho živou vodu do plecháčků, má jinou energii, než ta z kohoutku doma. Naštěstí i v Mostě máme studánku, kam pro vodu chodím. A poradím vám. Máte-li poblíž studánku také, načepujte si vodu, dejte na 2 dny do mrazáku, pak ji nechte roztát a pijte, co je libo. Takto je prý upravená voda pro organismus nejlepší.
Když jsme došli do lesa, kde jsme byli naposledy, nestačili jsme se divit. Z půvabného místa zbyly jen pokácené stromy a spoušť. :-( Zřejmě kvůli suchu stromy hynou. Je to žalostný pohled, jak vlivem sucha jehličnany nevydrží, a co nenatropí počasí, to dokončí lidé...
Chtěli jsme posvačit u stolu, který byl před domem na volném prostranství. Překvapením nemilým pro nás bylo, když k nám přistoupil muž, který byl opodál u auta, kousajíc chléb. Chvíli na nás koukal a pak sdělil, že tam posedět nemůžeme, že to je soukromý pozemek. Toto by se za dávných časů nestalo, řeknu vám. V dřívějších dobách by se nás naopak lidé optali, zda nechceme napít, byli by zvědaví, odkud, že přicházíme...
Na zpáteční cestě u kupy sena poseděli jsme a vydali se opačným směrem. Další zklamání tam na nás čekalo, i u cesty poblíž nádraží byly pokácené stromy.
Šli jsme do lesa, tam už bylo příjemněji. Bylo tam hodně borůvek, ale ještě nezralých. Houby nerostou pro velké sucho.
Stavěli jsme se i u jedné chaloupky s totemem, tam už nás nikdo nevyhazoval.
Totem uctívá dávného předka, je symbolem ochranného ducha. Zvláštní, že toto místo mne vždy přitahuje a mám potřebu, byť jen na chvíli se tam zastavit.
A přišel nápad udělat snímky na kolejích. Už v dětství mne koleje přitahovaly, zřejmě už tenkrát jsem v sobě měla blízko k cestování a romantice.
Ač jsem věděla, že zde téměř vlaky v tuto dobu nejezdí, zapomněla jsem na ten od Ústí nad Labem.
Chtěli jsme udělat společný snímek, jak kráčíme v dál a naše cesty nikdy nekončí. Ale jak to udělat, že? No, poradili jsme si. Mezi koleje dali jsme špalek dřeva, na něj mobil, nastavili jsme 10 vteřin a šli jsme. Jak si tak v klidu kráčíme, přišla krušná chvilka pro nás. Ze zatáčky vyjel vlak a myslím, že jsme se lekli nejen my, ale i strojvedoucí. Začal houkat a my jsme prchali. Luky prchnul na jednu stranu, já na druhou. Nechtěla jsem tam nechat mobil, tak jsem ho popadla a v tu chvíli reagoval impulzivně i Luky a popadl špalek. Vlak mohl tak projet a my si oddychli. Strojvedoucí si asi říkal, co tam ti blázni dělají... Tak se mu tímto omlouváme, chtěli jsme jen zajímavé foto.
A ač jsme měli "bobky", že nám přijde vyčinit, co blbneme, nevzdali jsme to.
Špalek stál tak opět mezi kolejemi a na něm mobil. :-) Foto se povedlo, co říkáte? Jen nám ty naše hory ukázaly, že dovedou být krušné. Tentokrát ale ne díky počasí, ale pro naši troufalost. No, fotograf musí někdy i riskovat. Jsou i tací, co kvůli zajímavému fotu si na koleje lehnou. To u mě nehrozí, mé postarší kosti by se včas neposkládaly a nevstala bych... :-)
Luky měl sebou kartu dobrodružství, jakoby andělé dle našich zážitků ji namalovali. Zřejmě nám jsou na našich cestách v patách. Jeden snímek, jak našlapujeme po kládě stromu i s Megí vzniknul daleko dříve, než se k nám dostala karta dobrodružství. Více, než tajemné to je.
No, na těch kolejích jak vidno andělé nechyběli. A na blízku nám byl i ochranný duch totemu.
Na nádraží jsme se pozdravili s výpravčím, byť byl jen na obrázku. Ten skutečný by se mi líbil více s plácačkou a píšťalkou z dob minulých.
Nedávno jsme zašli i do toho našeho lesa jménem Ressl. To už s námi byla i Megí. I tam nám je dobře. Nabíráme v něm energii všichni tři. Měli jsme tentokrát "parťáka" z vlčí smečky. K vlkům máme velmi blízko. Mj. pro jejich neomylné instinkty.
Ostatně Luky měl i to štěstí, že s nimi běhal za mého bubnování na šamanský buben, s pomocí chřestidla. Nevěříte? Je to naše tajemství. Snad toto někdy prožiji i já.
Zatím čtu alespoň knihu Ženy, které běhaly s vlky. Je o nezkrotnosti ženské duše. Je to dar hlubokého náhledu, moudrosti a lásky. Doporučuje se i mužům, kteří se odváží tančit se ženami, které běhaly s vlky. Luky už se mnou v životě "tančí" a jsem tomu ráda.
Zajímavá je i kniha Moudrost vlků, učit od nich bychom se my lidé měli...
A tak i vy, čtenáři, buďte volní, svobodní a nezkrotní. Nenechte se "koupit" a ovládat, stejně jako vlci. Potěšíte tak svou duši a navrátíte se ke svým kořenům.
A pro štěstí vám všem posílám čtyřlístek (foto Jiří Dušek).
Eva, Luky a má bílá "vlčice" Maggie
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne