Etický kodex uživatele webu - s humorem, ale neubližovat
Vážení čtenáři, již delší dobu si pohrávám s myšlenkou na založení vlastního webu s ústředním tématem "Humor školní a předškolní", na kterém bych rád přivítal každého, kdo na své zážitky z dětství a školní (před katedrou nebo i za katedrou), ale i na roztomilé příběhy svých dětí či vnoučat, také rád vzpomíná a byl by ochoten se o ně s námi podělit. Zároveň si ovšem uvědomuji, že toto téma může někdy být choulostivé. Pisatel by mohl mít tendenci někoho zesměšňovat anebo tak učinit i nechtěně a já bych byl u takových příspěvků nucen zabránit zveřejnění. Proto jsem pro zájemce o účast na mém webu dal dohromady následující kodex uživatele, se kterým každý musí souhlasit, již když se přihlašuje. Naší základní myšlenkou vždy musí být pobavit se, ale neponižovat a neurážet. V tomto smyslu jsem formuloval svůj úvod do webu, který bych vám teď rád ocitoval a požádal vás o případné připomínky, neboť zatím žádného parťáka nemám. Nuže, zde jsou má slova doprovázející přihlášku na web:
Některé naše články by mohly ublížit člověku, o kterém píšeme. Mohlo by se ho dotknout, kdyby to četli lidé, kteří ho znají, ale v jejich představách je dokonalejší. Ať již je to náš bývalý spolužák, učitel nebo žák či student. A nemusíme si z něj ani záměrně dělat legraci, jen popisujeme životní situaci, kterou jsme s ním prožili - a žádný nejsme bez chyby. Mnohý z nás si jistě dokáže udělat legraci sám ze sebe a také v tom smyslu bude o sobě psát, ale také může být jiný. Možná dnes již ani nežije, my tím spíše přece nebudeme zesměšňovat jeho památku. Každý déle sloužící učitel, i ten nejlepší, nevyhnutelně má nebo měl nějaké své nepřátele, třeba z řad problémových žáků či studentů a jejich rodičů, ale i v soukromém životě mimoškolním. Dnešní systém vyhledávačů umožňuje kdejakému blbci vyhledat si všechno možné, co o něm někdo napsal, a pak mu třeba znepříjemňovat život, což jistě nechceme. A neplatí to jen o učitelích, ale i třeba o spolužácích.
Jak se tomu vyhnout? Velmi doporučuji jednoduchý způsob, který umožní přátelům ze stejné třídy či školy připomenout si společné zážitky s určitým člověkem, ale už ne lidem z jeho soukromí. Tím zároveň vyhovíme i zákonu na ochranu osobnosti, alespoň doufám. Postačí jen šikovně pozměnit jeho příjmení, křestní jméno můžeme ponechat. Já to tak dělám už dávno u všech svých článků ze zásady. S jedinou výjimkou a tou jsou situace, kdy bych si přál, aby všichni věděli, jakou jsme to měli bezvadnou učitelku a podobně. Pro vaši inspiraci teď uvedu pár příkladů takových obměn, které použiji u svých článků. Ještě musím dodat, že je dobré, když obě jména nemají stejní slovní základ, jak tomu často bývá u málo nápaditých přezdívek, (jako Farský - Fára).
Všeobecně známé přezdívky ovšem musíme také změnit. Následující jména jsem vybral namátkou z řad svých spolužáků a učitelů, ale i kolegů a kolegyň na SŠ o generaci později.
- Adamec - Evinec
- Bosák - Obutý
- Červený - Karkul
- Farský - Kostelský
- Husák - Potrefený
- Chaloupková - Perníková
- Jiřička - Laštovička
- Karafiát - Konvalina
- Křeček - Morčák
- Míšek - Mikeš
- Mizera - Dobráček
- Pech - Smůla
- Pilný - Zahálka
- Pospíšil - Loudavý
- Procházka - Špacírka
- Ryšavý - Liška
- Strejček - Tetička
- Suchá - Zmáčená
- Václavková - Vašíčková
- Vlk - Plk
- Voleman - Teležen
- Želízko - Dřevíčko
U této záměny mám trochu problém, kazí mi to název článku "Mít želízko v ohni", u dřevíčka v ohni by to bylo o něčem úplně jiném. Ještě to musím domyslet. - Jedna naše učitelka měla německé příjmení, tak musím vyjít z její přezdívky. Říkalo se jí "Ixovka", což od dětí bylo surové, vycházelo to z jejích nohou do "x". Já to ovšem změním na "Ypsilonku", to už je neškodné, doufám.
- Při této příležitosti mě napadá, že se nám na chatu v "Otázce dne" i60 Lidmila Nejedlá pochlubila svojí přezdívkou "Jedovatá".
Tu by ovšem na webu bylo třeba také změnit. Mohla by to být třeba Muchomůrka? Už mi to dnes přestává myslet. Ještě bych se rád pár slovy vrátil k titulnímu obrázku, a to porovnáním s obrázkem následujícím.
Ilustrační obr.vikipedia.org
Ve Wikipedii se zároveň pod heslem "Děda Mráz v Československu" dočteme následující zajímavůstku z historie. Cituji:
Počátkem 50. let 20.století se objevily i v ČR snahy vytlačit Ježíška i Mikuláše ruským "Dědou Mrázem". Na rozdíl od současných pokusů o vytlačování Santa Clausem na komeční bázi šlo tehdy o ideologickou propagandu. Roku 1952 byl vysílán proslov tehdejšího předsedy vlády Antonína Zápotockého, určený zejména dětem, ve kterém mimo jiné pravil: "Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený, v beranici a v kožichu". No ano, sluší mu to, dodávám já.
Mně se ovšem zdá výstižnější srovnání se Santa Clausem než s Ježíškem. Už proto, že na obrázcích v literatuře vypadají skoro stejně, však posuďte sami. Svého času se říkalo, že Santa Claus je střízlivý děda Mráz. Teď mi ale jde o něco jiného. Přímo se nám nabízí možnost v článku nahradit jméno učitele Mráze Klausem nebo přezdívkou Santa. A naopak můžeme také nahradit Klause Mrázem. Nemám pravdu, Václave mladší?
![]()
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne