Jak jsem slíbila, zpracovala jsem pro vás informace a fotky z výstavy ve Ctěnickém zámku. Podtitulem názvu, který vidíte na úvodní fotografii, je „Historie sdružování řemeslníků od středověku po současnost“. Stálá expozice představuje světově unikátní kolekce cechovních předmětů spravované Muzeem hlavního města Prahy.
Dějiny řemesel jsou významnou součástí naší historie. Tím, že se řemeslníci od počátku sdružovali, mohli lépe prosazovat své zájmy, dohlížet na kvalitu výroby, vyměňovat si zkušenosti a ochraňovat slabší členy. Sdružení se nazývala cechy, v Čechách pořádky. Začínala se rozvíjet spolu s městy. V Německu to bylo již od 11. století, u nás od století 13.
Cechy různých řemesel se mohly v minulosti sdružovat na základě příbuznosti své činnosti. K nejstarším řemeslům patřili malíři – zápisy o nich jsou již z roku 1348. Přijímali i knihaře, zabývající se vázáním a výzdobou knih. Naproti tomu knihtiskaři byli od počátku považováni za svobodné umění bez cechovní organizace. K malířům a iluminátorům se počítali i kartáři, kteří si založili vlastní cech před rokem 1525. Členy malířského cechu bývali i sklenáři, neboť vyráběli zdobné okenní vitráže. První samostatný cech si založili roku 1613 na Starém Městě. K uměleckým cechům patřili i zlatníci.
Na zpracování materiálů se podíleli koželuhové, provazníci, sedláři, soukeníci, mydláři, valcháři, postřihači, tkalci. Voskaři vyráběli svíce. Hedvábníci pěstovali v Praze od roku 1749 v příkopech moruše. V oboru zpracování kůží pracovali řemenáři, sedláři a uzdaři.
K nejstarším cechům tvůrců módy patřili kožešníci a krejčí, působící již na počátku 14. století. Krejčí se specializovali podle částí oděvů na kabátníky, kalhotníky neboli hacníky, pláštníky neboli kytláře aj. Ševci se dělili na výrobce nových bot a jejich opraváře – vetešníky, prťáky, flekýře. V době renesance se rozšířilo významně řemeslo kloboučníků a punčochářů, později vznikl cech rukavičkářů. Váženou profesí byli lazebníci a bradýři, kteří se od 14 století dále specializovali.
Nejbohatší cechy patřily v minulosti především výnosným řemeslům zaměřeným na výrobu potravin. V Praze měli významné postavení řezníci. Získali ho nejen díky svým výrobkům, ale i proto, že v roce 1310 rozsekali bránu v místech dnešní Revoluční ulice, a pomohli tak Janu Lucemburskému vstoupit do města. Silnou pozici měli i pekaři, jejichž cech existoval již ve 14. století. Od nich se postupně oddělili perníkáři. Teprve později se osamostatnili do cechů mlynáři, rybáři a vinaři. Právo vařit pivo měl téměř každý měšťan, který vlastnil dům. Najímal si sladovníky a sládky. Šenkýři si založili vlastní cech již roku 1357.
Z původně společného řemesla na zpracování dřeva, zahrnujícího jak stavitele domů – tesaře, tak výrobce nábytku a jiných dřevěných předmětů, se začaly vydělovat jednotlivé profese v průběhu 12. století. Nejpočetnější byli výrobci nábytku – truhláři. Častý byl i termín stolař. Existovaly i profese jako postelník, struhař nebo prknař. Soustružníci založili svůj cech v roce 1571. V roce 1791 byli v Praze i kopytáři, specializovaní na ševcovská kopyta. Zpracováním dřeva se zabývali i bednáři či bečváři; jejich cech byl založen v době Lucemburků. Dělali vany, škopky, štoudve a především sudy pro sládky a výrobce potravin. Od 14. století působili v Praze také koláři. Tesaři vykonávali i pokrývačské práce. Pokrývači jako samostatná profese se objevili až později. Cech zedníků a kameníků existoval v Praze pravděpodobně již ve 14. století. V té době působili v Praze i dlaždiči; později vznikly cechy kominíků a zahradníků.
Každý cech míval v kostelech vlastní lavice, zdobené cechovními znaky. Příslušníci cechů byli povinni účastnit se církevních obřadů, procesí a pohřbů svých kolegů. Cechy měly své patrony z řad světců, zejména mučedníků. Měly i vlastní pohřební štíty a svícny. K veřejné prezentaci cechů sloužily korouhve. Užívaly je ve slavnostních průvodech. V Praze sahá jejich tradice až k Lucemburkům. Mívaly obrovské rozměry a manipulace s nimi byla náročná; na žerdi je nosilo v průvodech až deset mužů. Proto císař Josef II. nošení těchto korouhví v roce 1781 zakázal a povolil pouze korouhve malé, o rozměru 1 x 1,5 lokte (cca 60 x 90 cm). Funkci cechovního „žezla“ plnila dřevěná, ornamentálně řezaná ferule, zdobená znaky. Mj. symbolizovala povinnost přísného dodržování pravidel; při jejich porušení býval člen ferulí vyplácen. Výplata ferulí byla také součástí přijímání učedníků do tovaryšského stavu.
V rámci řemesel a cechů měly významné postavení ženy. Na počátku se mohly hlásit do učení a stávat se „mistry“. Kolem roku 1500 však byly zavedeny povinné tovaryšské vandry; samotná dívka se ovšem nemohla vypravit do světa „na zkušenou“, protože byla příliš slabá na to, aby ochránila vlastní čest. Ačkoliv se tím ženy dostaly do podřízeného postavení, systém řemesel se bez nich neobešel. Např. mistr nemohl založit svůj podnik, pokud nebyl ženatý.
Systém cechů se začal rozpadat spolu s rozvojem průmyslové výroby. Jako první v Evropě zrušily cechy Francie (1791) a Švýcarsko (1798). V Německu k tomu došlo až se vznikem císařství v roce 1871. Na našem území v roce 1859. Řemeslníci se však nadále sdružovali do společenstev a spolků.
Zdroj: Informační panely výstavy
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne