Den v Táboře aneb Do jednoho srdce se vešla celá zoo
Jistě se shodneme na názoru, že pro zvířata je nejlepší žít v přirozeném prostředí. Jestliže však zásahem civilizace nebo přímo lidskou rukou hrozí zvířeti pomalá nebo rychlá smrt, je určitě nejlepším řešením poskytnout mu náhradní "přístřeší" - a to v podobě útulku, záchranné stanice nebo zoologické zahrady. Ta se mnohdy ujímá nejen ohroženého jedince, ale více zástupců ohroženého živočišného druhu.
Před dvěma lety pronikla u nás na veřejnost kauza táborské zoologické zahrady, která se po několikaletých problémech s úřady dostala do obrovských dluhů, až skončila v insolvenčním řízení. Tamní zvířata měla být jednotlivě odprodána zájemcům, v případě nezájmu utracena. A potom došlo k nečekanému rozuzlení. Zoo jako celek se totiž rozhodl koupit podnikatel, ředitel developerské společnosti Ekospol RNDr. Evžen Korec, CSc., dnešní ředitel táborské zoo.
Před několika dny jsme jmenovanou zahradu v Táboře - Větrovech se sestrou navštívily. Byl všední den, překvapivě naplněný sluncem pozdního léta, začátek školního roku, Všude klid, cesta městskou linkou z Tábora až k hranicím města, poté pěšky kolem rodinných vilek a v závěru po takřka polní cestě až k bráně na první pohled venkovského areálu, budícího počáteční rozpaky. Zoologická zahrada?
Velmi záhy se však naše obavy rozplynuly. Mohu bez váhání prohlásit, že mě zahrada nadchla. Nachází se na ploše takřka 10 hektarů a zaměřuje se především právě na pomoc ohroženým druhům zvířat. Jednotlivým zvířatům jsou poskytovány velké členité výběhy, které mají málo společného s tradičními těsnými klecemi. Všude jsem měla z chování zvířat pocit, že se jim žije dobře a jsou spokojená.
Odcházely jsme po více než dvou hodinách s velice dobrým pocitem. U brány jsem si koupila knížku "Jak jsem zachránil zoo v Táboře". Mohu říct, že jsem ji četla s velkým zaujetím a místy i dojetím, hlavně při líčení osudů některých zvířat, která přežila svou smrt i díky nákladné léčbě (nedokázala jsem jen číst některé pasáže o krutém zacházení se zvířaty ve světě i u nás). Kniha je příběh muže, který si jel do krachující zoo pro papoušky a vrátil se domů rozhodnut koupit celou zoo. Je to portrét člověka, milujícího od dětství zvířata, chovajícího zvířata, zachraňujícího zvířata. On sám (viz uvedená kniha) prohlásil: "Nejde o žádný podnikatelský projekt. Zoo kupuji s tím, že ji chci zachránit, byla by obrovská škoda, kdyby se rozpadla." Ačkoliv mu bylo jasné, že na chod zoo bude muset doplácet, dělá to díky podpoře vlastní developerské společnosti, prosperující v oblasti bytové výstavby, rád. A výsledky na sebe nenechávají čekat. Dnešní táborská zoo je rozlohou největší v jižních Čechách, chová více než 250 zvířat v 60 druzích, pořádá pravidelné akce pro veřejnost i komentované prohlídky. Zaměstnává desetičlenný personál, v němž jsou samí odborníci s kladným vztahem ke zvířatům.
Když jsem při odchodu vyplňovala návštěvnický dotazník, na poslední otázku, zda plánuji další návštěvu, jsem bez váhání napsala velkými písmeny: ANO! A to doporučuji i vám.
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne