Inspirací k napsání tohoto příspěvku byla diskuze na chatu ohledně tematiky hnutí hippies. Dnes je tomu již 50 let od jeho vzniku. Údajně vše začalo na západním pobřeží USA ve městě San Francisco v roce 1967, kde se v parku Golden Gate se sešlo asi 25 000 mladých lidí, aby hlavně protestovali proti zákazu LSD a ukázali celému světu svůj nový životní styl. Bylo to takzvané hnutí hippies - "květinové děti".
V roce 1967 u nás vládla hluboká totalita - teprve za rok přišlo Pražské jaro roku 1968, ale i okupace v témže roce. Protože jsme byli v roce 1967 mladí lidé, ideje hnutí hippies nám byly velmi blízké a asi bychom se i byli rádi připojili k myšlence života v lásce, cestování, ale i stylu oblékání, hudbě a způsobu života. Je pravdou, že hnutí vlastně žádné ideje napsané nemělo. Jeho slova byla mír, láska a svoboda. Na vzniku hnutí se podepsaly stárnoucí beatnické generace, volný sex, rockenroll, ale také psychodelická droga LSD. Příslušníci hnutí hippies začali vyznávat vše přírodní a hlásili se k původnímu způsobu života Indiánů, začali hájit práva Afroameričanů, kritizovali konzumní způsob života Američanů a hlavně odsuzovali válku ve Vietnamu. Nakonec o tom všem vypráví nádherný film Vlasy (Hair), natočený v roce 1979. Je to jeden z nejslavnějších filmů režiséra Miloše Formana,.kde hlavní roli zahrál John Savage. Film byl natočen na motivy stejnojmenného amerického muzikálu z roku 1968. Byl poprvé uveden v Československu 1.května 1989, kdy jsem se na něj šla podívat.
Hnutí hippies tíhlo k mysticismu a různým druhům východního náboženství jako např. buddhismu či prosazovalo "volnou lásku". Asi jste všichni viděli film Mamma Mia, kde hlavní roli hraje Meryl Streep a představuje stárnoucí hippiesačku.Hodně členů tohoto hnutí se odstěhovalo v průběhu let natrvalo na řecké či španělské ostrovy. Já jsem se s nimi setkala na ostrově Ibiza, kde mělo hnutí velkou členskou základnu. Ale to se již jednalo o stárnoucí lidi, kteří se liší od turistů či původních obyvatel svým vzezřením, oblečením a způsobem života.
Hlavním a výrazným znakem členů hippies byly "korálky lásky", čelenky, pásky, náramky a hlavně květiny. Vyznavači většinou nosili oblečení tzv.unisex - stejná batikovaná trička či košile velmi pestrých barev, džínové kalhoty do zvonu, vytahané svetry či saka s třásněmi. Samozřejmostí byly dlouhé vlasy. Pravdou ale je, že většinová americká společnost členy hippies považovala za feťáky či povaleče a nechápala, že jejich způsob života je návratem k ideálů porozumění a přátelství s lidmi celého světa. Proto členové hnutí často odcházeli do zahraničí, hlavně, jak jsem se zmínila, na různé ostrovy ve Středozemí.
Jedním z nejvýraznějších rysů hnutí hippies bylo cestování, o kterém se nám za totality mohlo jen zdát. Populární byly autobusy značky Volkswagen, pomalovány různými hippiesáckými motivy, jako byly květiny. Také cestování autostopem bylo velmi oblíbené. Cestovalo se nalehko hlavně na různé festivaly, z nich nejznámější byl Woodstock, který se konal nedaleko městečka Bethel ve státě New York. Největší návštěvnost byla až 800 000 lidí a 32 kapel..
Nejznámější a hlavně i nejvýraznější osobností hudby hippies je zpěvačka Janis Joplin, také se jí říkalo největší rebelka a označována je dokonce za přední představitelku bílého soulu. Jedna ze symbolů hnutí hippies. Pak to byl John Lennon. V naší zemi má pomník na Kampě a v den výročí jeho skonu se tu scházejí již od dob socialismu smutné "květinové děti". John Lennon zemřel tak, že ho v roce 1980 zastřelil jeho fanoušek. Jako třetího bych ještě vzpomněla Jimi Hendrixe - geniálního kytaristu černošsko-indiánského původu.
Odlišný vzhled a oděv je jedním z dědictví hippies po celém světě, například dlouhé vlasy jako dědictví hnutí hippies přebrala hard rocková a metalová subkultura. Dědictví hippies dodnes žije v různých formách soudobé kultury - od hudebních festivalů, přes módu či po zdravý životní styl. Díky němu se více mluví o různých formách náboženství, multikulturalismu či o právech sexuálních menšin. Dnes potomkům hippies říkáme "sluníčkáři".
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne