Snad se z toho vyspím

Vleklým problémem hlídače v prodejně s drahými parfémy je návštěva intimních zákoutí. Je to komplex kuchyňky, převlékárny a záchodu. Hlídači Fanouši Hovorkovi to silně připomíná ponorku U 110, na které údajně sloužil v minulém životě. A vše je o to těžší, že tyhle prostory sdílí se samými ženami. První setkání s holou skutečností je příchod do prodejny. Pravidelně bývá paní vedoucí upozorněn, aby posečkal, že se někdo převléká. Protože prodavačky slouží v zelenobílých uniformách, zajímá se příchozí o stav zeleně v prodejně i vzadu. Protože ženy nosí zelené zástěry, jsou velice podobny stolařským dělníkům. Jakmile nějaká zákaznice otevře lahvičku s lakem na nehty, je iluze stolařské dílny dokonalá.

Už dlouhá léta požaduje ,,černý šerif“ světlo nad tímto komplexem. Svítilo by v základní poloze červeně a poslední žena opouštějící tento prostor by je tlačítkem změnila na zelenou. Ve směně nastávají neuralgické body. Některé ženy odcházejí ve tři, některé v pět a Fanouš a dvě zbylé prodavačky v sedm. Nastane-li jakákoliv potřeba navštívit tento prostor v jinou dobu, musí chlap riskovat. Ostraze se nikdy nepodařilo vypočítat podle počtu žen v prodejně tentýž možný počet vzadu. Snad proto, že nehraje karty, aby si spočítal, co šlo a co ne. Je to jako ve Švejkovi, když jednoroční dobrovolník Vrána nebyl schopen spočítat koně v ešalonu, i když byl v civilu profesorem matematiky!

Zvláštní kapitolu v příchodech a odchodech tvoří paní vedoucí. Vítá příchozího na začátku a mizí kolem páté hodiny. S mobilem na uchu je všudypřítomna. Tato workoholička se někdy sebere už kolem půl páté, jindy ovšem oblažuje svou přítomností Fanouše i podřízené až do šesté. Komplikace nastanou, jestliže se zdrží do sedmé. Hlídačova služba konči v sedm večer. Tramvaj odjíždí za dvě minuty. Logicky vzato nehraje pět minut žádnou roli. Nikoliv u paní vedoucí. Trvá na tom, aby služebník odcházel do šatny až úderem sedmé, po ukončení pracovní doby. Jestliže ale dozor chybí, čeká už oblečený služebník před sedmou u východu z prodejny. Šlo to tak daleko, že paní vedoucí stála u počítače a sledovala, až uplyne čas určený k odchodu. Nastal tento dialog:,, Pane Hovorko, ještě není konec směny, ukazuje mi to tady, že chybějí dvě minuty!“,, Ale paní vedoucí, já mám přesný čas a moje hodinky velí k odchodu. Ale máte pravdu. Víte, jaký je rozdíl mezi přesným a správným časem? Přesný čas mám na svých hodinkách, ale správný má vždy vedoucí!“

Soužití se ženami je vůbec kapitola sama pro sebe. Při návštěvě komplexu musíte vždy zaklepat. Fanouš tak činí s láskou a vždy zvolá Herein! Tato vžitá zásada se jednou prohloubila. Fanouš byl právě umístěn na WC, když se do místnosti dostavila jedna prodavačka. Začala s převlékáním, když vtom zarachotil klíček a chlap se vynořil ze záchodu naprosto nevhod. Příchozí zástupkyně vedoucí pak skokem plavmo nahoře bez poničila zařízení kuchyňky. Od té doby je nutno na záchodě klepat i zevnitř.

Každou volnou chvíli prodavačky utírají lahvičky a umývají regály. Paní vedoucí nesnáší nečinnost. Fanoušovi to silně připomíná jeho náčelníka stanice, který jakmile procházel kanceláří, všichni předstírali psaní. Mnohá žena v ten moment psala pilníčkem na nehty.

Ten všední den probíhal normálně. Všechny ženy, kterým skončila směna, už odešly. Zůstala obvyklá trojice, dvě prodavačky a Fanouš. Po páté hodině se celým prostorem rozhostil klid a mír. Zákaznic pramálo, konec směny se nezadržitelně blížil. A najednou se ze svého kutlochu vynořila paní vedoucí. Bez mobilu, zato se smetákem! A před udivenýma očima hlídače se začala producírovat pravá uklizečka. Očistila dokonce stojan na deštníky. Lezla po zemi po čtyřech, otírala dřevěné obložení, vlezla pod stůl s vystaveným zbožím.

Najednou nastala přeměna osobnosti. Z dámy se stala Máry. Fanouš oněměl. Vyvaloval oči a napadla jej hrůzná myšlenka. Už blbnu, nebo spím. Přání vidět takto paní vedoucí se stalo skutkem. Proboha, musím se štípnout. Jestli blbnu, není mi pomoci, a jestli spím, ať se z toho probudím.

Prodejnu opouštěl se smíšenými pocity. ,,Uklizečka“ ani nezaregistrovala, že strážný odešel do šatny o pět minut dříve. Opustil prodejnu s divným pocitem. Napadlo jej, co asi zapřičinilo takovou změnu osobnosti? Cestou na tramvaj potkal prodavačky své prodejny v civilu. Šly do práce! Kosmetička Gábinka mu pak sdělila:,,Víte, oni mají tento týden přijet cizinci, majitelé a paní vedoucí blbne, co kdyby přijeli už zítra!“

A hlídač si pomyslel:,,Ještě že nepatřím k firmě. To bych si musel pořídit slavnostní uniformu a vycídit sidolem halapartnu!“