Důchodce Fanouš Hovorka se z místního rozhlasu dověděl nepříjemnou zvěst. V pondělí bude v jeho rodné vísce výpadek elektrického proudu. V domácnosti má všechno na elektriku. Topí plynem a nemá ani náhradní kamna na tuhá paliva. Plynový kotel je závislý na elektrickém čerpadle. Nebude televize, ani počítač. Je únor a Fanouš nehodlá prodlévat den v nevytopené místnosti. Výpadek má být až do tří hodin odpoledne. Do té doby prostě nebude doma. Fanouš sice působí jako ostraha v prodejně s drahými parfémy, ale ten den bohužel nemá službu. Potřebuje nebýt doma celých osm hodin.
Najednou se dostavil spásný nápad: "Budu se celý den ohřívat ve vlaku!“ Pomyslel při tom na dědka Voráčka, který využil všeobjímající nápady prezidenta Havla. Ten tehdy prosadil jízdu vlakem zdarma pro seniory nad sedmdesát let. Stačilo průvodčímu před nosem mávnout občanským průkazem. Dědek tak jezdil do Luhačovic sto padesát kilometrů na gulášovou polévku. Fanouš má od osmnácti let režijní průkazku, takže není závislý na dobročinnosti úřadů.
Za deset minut sedm usedá důchodce do vlaku. Za hodinu vystupuje na hlavním nádraží v Brně. Ale co teď? Pravidelnou cestu do prodejny nehodlá absolvovat. Za půl hodiny by nebylo kam jít. V bistru před nádražím si dá utopence a malé pivo. Snídá tak ve městě zcela pravidelně. Za deset minut je po všem. Venku je citelný chlad. Naštěstí jsou nedaleko tři prodejny Genesis, vše za čtyřicet devět korun. Ve všech prodejnách se probírá stohy černých kalhot, hodících se ke službě v prodejně. I když musí vždy po schodech, je tam alespoň teplo.
Celá akce zabrala sotva hodinu. Venku jej opět přivítá lezavý chlad. "Musím do tepla a sednout si.“ V kavárně Pod hodinami přichází o sedmdesát korun. Rychle to přepočítá na počet káv za dvanáct korun z automatu. Je to daň za půl hodiny u stolku ve vytopené místnosti. Ze dne bez elektrického proudu doma ukrojil necelé dvě hodiny.
Jedno pivo v pivnici hotelu Pagas mu zkrátilo zabíjení času o půl hodiny a obralo o třicet osm korun. Hodinu umořil při návštěvě tří antikvariátů. Je půl jedenácté a nastane čas předčasného oběda. Míří do restaurace Bogoda za pátým peronem hlavního nádraží. Je to rodná putyka všech abiturientských srazů. Snad narazí na nějakého kamaráda.
Překvapeným očím se zjevila souprava pantografové jednotky Rail expres. Jede do Olomouce a průvodčí už čeká na odjezd, Pošupajdí si ti sto šedesáti kilometrovou rychlostí. Cestovatel ale neví ještě, kam. Možná až do Přerova, nebo Olomouce. Lahvové pivo a masová bageta, společně s vytopenou soupravou cestujícího uspávají. Asi po stovce kilometrů zastavuje souprava ve stanici Hodonín. Najednou Fanouš oknem zahlédne malý motoráček, stojící na vedlejší koleji. Pojede na trať lokálky, projíždějící krajem rovin a vinohradů. Krajem, nad kterým nezapadá slunce. Nikdy v životě po té trati nejel. Rychlý přestup a pak už nastane nostalgický návrat do časů malých staniček, šedovlasých výpravčích a mechanických návěstidel. Sám před padesáti lety na jedné takové staničce začínal. Hodinu a půl se čtyřicetikilometrovou rychlostí blíží cestovatel opět k Brnu.
O půl druhé je znova na pátém peroně před restaurací, do níž směřoval před čtyřmi hodinami. Vlak domů odjíždí ještě za dvě hodiny! Pohled na jídelní lístek jej odradil od konzumace. Dal si jenom pivo za čtyřicet korun. Byl nucen sledovat televizi s velkoplošnou obrazovkou. Byla němá, zato se místnost plnila reprodukovanou hudbou neznámého původu. Konečně cestovatel usedá do soupravy, která jej přiveze domů. Doma bude po čtvrté. V tu dobu už jistě bude vše v nejlepším pořádku, všechny systémy budou pracovat normálně, řečeno jazykem kosmonautů. Celým tělem prochází slastný pocit. Říká si: "To jsem krásně obelstil ten výpadek proudu!“
Pak mu to došlo. "Proboha, já jsem vůl! Vždyť jsem si mohl vyměnit směnu s kolegou Hambálkem. Teď bych se potuloval vytopenou prodejnou, sledoval hezké ženy a za tři hodiny by mi padla. Nestálo by mne to tři stovky a ještě bych na tom vydělal!“ A najednou se mu zjevil pojem relativity.. Zatímco on procestoval část Jihomoravského kraje, prostál kolega Hambálek celou tu dobu na jednom místě. Průšvih je v tom, že Fanouš Hovorka už dost dobře neví, který z obou hlídačů prožil v ten den větší dobrodružství!
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne