Právě jsem skončila s kroužkem Šikovné ručičky. Katka, Bára, Jana, Eliška, Eli a Kačenka vyráběly vánoční přáníčka. Najednou mi padl pohled na Katčiny ruce, které dokončovaly lepení miniaturních hvězdiček. Tak tohle já neumím. Jednoduše a krásně poskládat vedle sebe obyčejné papírky tak, aby nakonec člověka přímo uchvátily. Vždy déle přemýšlím a pak zkouším. Holkám to daleko jinak funguje.
Jsem za to moc ráda, ty děti dokážou člověka úžasně inspirovat. Stačí malinko pootevřít dvířka a nápady se pak jenom hrnou. Jdu domů, po včerejším zhlédnutí pohádky Anděl páně 2 mám o čem přemýšlet. Těším se na to, až zalezu na kanape, vezmu do ruky deník a budu psát.
Pracovala jsem s dětmi celý život (knihovnice v dětském oddělení), takže vím, o čem mluvíte a jen dodám, že se mi vždy líbilo, jak jsou bezprostřední a jak se bez okolků a upřímně dovedly vyjádřit o knížce, kterou jsem jim vybrala, když se jim nelíbila.
Moc se mi líbí to "přiznání", že se necháte od dětí inspirovat a že jim to daleko jinak výtvarně funguje. To je lepší postoj, než když učitel či lektor jen radí nebo dokonce i poučuje s postojem Nade mě není. Věřím, že pak společně hodně dokážete.
Ilona Ondráčková
