Matějův přímořský deník 3.

Každé ráno nás budí sluníčko. Jak včera maminka slíbila, tak hned dnes splnila, šli jsme na piknik k moři, odkud vidíme na ostrov Korčula. Roztáhli jsme velkou deku a jedli pečivo se salámem, to já můžu, i když babička tvrdí, že sýr je na snídani zdravější. Ať si babičky jedí svoje sýry a nemluví mi do jídelníčku!

Po jídle jsme babičkám utekli do městečka Orebič. Šli jsme dlouho kolem moře a já sledoval výletní lodě, plachetnice a čluny. Taky tam občas zastaví velikánská výletní loď, co vypadá jak plující tříposchoďový panelák. V přístavu mi maminka koupila hamburgera. Chtěl jsem Lego, ale tady není hračkářský obchod, ach jo.

Šli jsme znova k moři. Maminka mě otravuje, že mě pořád maže a vesele si libuje, jak se mi lepší atopický ekzém. Babičky se taky mažou a předhánějí se, která má větší číslo ochranného faktoru. Největší mám stejně já, maminka mě maže padesátkou a to je větší než dvacet. Vím to moc dobře, protože už umím napočítat do sta. Babičky se opalují bez horního dílu plavek. Jestli to jako chlap mohu posoudit, tak nejhezčí prsíčka má moje maminka. A mě stejně nejvíc zajímají malí krabi v moři. Chodí srandovně do boku a jsou rychlí. Taky se mi líbí surfaři. Odpoledne vždy fouká vítr a to je pro ně dobré. A nelíbí se mi, že v tom nejlepším vždy maminka zavelí, že se jde spát. Ve vedlejším stanu hrajou na kytaru srandovní písničky, tak je chvíli poslouchám, ale nic si z toho nepamatuju, protože usnu jak špalek.

Ráno jsme našli v předsíňce strašný nepořádek. Chodí tu po kempu dvě toulavé kočky a v noci v odpadkovém pytli hledaly něco na zub. Den proto začal úklidem a slibem, že budeme odpadky večer vynášet. Zase jsme utekli babičkám a byli jsme u moře na opačné straně kempu a pak jsme šli do hospůdky na pizzu. Mňam, byla moc dobrá a potom přišla servírka a dala každému palačinku s marmeládou, že to je grátis a tak jsem se maminky ptal, jestli v té zemi říkají palačinkám grátis a maminka říkala, že to znamená zdarma. To se mi líbí. Sem budu na palačinky zdarma chodit každý den.

Večer jsem chtěl pohádku o Červené Karkulce a babička začala, že rodiče poslali Karlulku přes les samotnou, protože nebyli očkovaní proti klíšťové encefalitidě, tak jsem se na ni zlobil, že takovou pohádku nechci, že chci normální Karkulku. Babička se polepšila a řekla mi ji, ale na konci to spletla, když řekla, že myslivec vlka zastřelil. Tak to přece vůbec není, ta moje Karkulka končí tak, že myslivec rozřízl vlkovi břicho, vyskočily Karkulka s babičkou a nacpaly vlkovi do břicha kamení a ten, když se probudil, měl velkou žízeň, šel ke studni a spadl do ní a utopil se.

Ach ta babička, budu ji muset ty pohádky naučit říkat správně!

Matějův přímořský deník 3.

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více