Tak jsem se dostal do situace jako ve známém televizním pořadu ČT Pošta pro tebe. Ten určitě znáte. Kdo mě hledal? Moje sestřenice Jája, jenomže to pro ni nebyl žádný problém, přece si občas píšeme a telefonujeme. Jenže - jsem pouze částečkou velkého pátrání. Hledají se totiž všichni kamarádi z našich dětských let - pláckaři.
Hledají se pláckaři po šedesáti letech! Ti, kteří si tehdy jako děti hráli na plácku na konci uličky jménem Fortna v Poličce (Českomoravská vrchovina). Kluci a holky různého, převážně předškolního a mladšího školního věku, kteří se po léta soustřeďovali na malém prostoru mezi domky přitištěnými k poličským hradbám, jejich zahrádkami a plotem velkého zahradnictví (kam jsme lezli spíš pro zakopnutý míč než pro kedlubny).
To setkání v Poličce teprve bude. Takže já jsem ještě mnohem napnutější než vy, jak to dopadne.
No uznejte, setkání po 60 letech! Po tak dlouhou dobu jsem se s ostatními neviděl (kromě té sestřenice). Skoro celý život! A teď - kdo přijde? Koho poznám? No přece nikoho! Vždyť už ani neznám všechna jména. Lída a Maruška V., Vláďa B., ale potom už… třeba Drnda (jezdil na jakémsi vozíčku ulicí dolů a křičel drn-drn). Co si spolu budeme říkat? Kde vlastně bydleli? V Poličce, v Praze, v Kanadě? A co vlastně v životě dělali? Byli to úspěšní obchodníci, nebo podvodníci? Komunisti, nebo anarchisti? Lůzři nebo wineři? Nic nevím. Jája má neuvěřitelných 18-20 příslibů, že lidi přijedou.
A víte, kde to bude? No jasně že na plácku, ale co je tam za dům? To je rodný dům mojí maminky a právě tam jsem jezdil v dětství ke své babičce. Ten dům tam pořád stojí, ale je tam – penzion a restaurace! Už jsem tam před několika lety byl. Kdysi jsem spal v místě, kde teď hosté obědvají. To je docela legrační, když si tam sednu a začnu se rozhlížet po místnosti – kde byla kamna, kde velké hodiny, kde prádelník.
Budu muset někde přespat, a tak si rezervuju pokojík přímo tam v penzionu. Je to na půdě. Jako malý kluk jsem tam nesměl chodit, protože tam byly příliš příkré schody nebo možná žebřík, už ani nevím. Teď jsou tam pokojíčky a já konečně dostanu povolení tam vylézt.
Tak mi držte palce. Bude to 18. června ve čtyři odpoledne na plácku. Chci ten kousíček života zpátky. Chci si přivolat tehdejší dobu dětského štěstí a dětských obav a taky dětské jistoty, že všechno funguje a lidi a věci jsou na správných místech. Já vím, že v sobotu to bude úplně jinak. Jiný plácek, jiný dům, jiní lidé. A přece, stále jsem s nimi propojen tisíci vlákny pocitů a vzpomínek. Sám nejsem zvyklý žít ve vzpomínkách. Ale tentokrát si to pořádně užiju!
Zdeněk Folvarčný
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
