Šibřinky! Holky, v Mladoticích jsou dnes šibřinky, jde se táááncovááát, halekal Petr, vedoucí čtvrtého oddílu na celý pionýrský tábor. Byl to tábor dětí z dětského domova v krásném prostředí u řeky Střely. Vedoucími oddílů byli studenti pedagogické fakulty, a v dětském domově se tak v pohodě vystřídaly dovolené vychovatelů.
Šibřinky? Co to je šibřinky? Ptala se vedoucí třetího oddílu Věra. Tancovačka, Věruško, bude dostatek chleba v naší socialistický vlasti, víš? A my si dáme pivíčko, taneček tělo na tělíčko, pusinku na líčko...! Tak, holky, ať vám to všechno chrápe a ve 21:30, maximálně ve 22, je sraz za jídelnou. Neblázněte, nemůžeme to tady opustit všichni, řekla jsem docela rázně, až jsem se zastyděla. Jsou tu kuchty, nééé? Ty to vohlídají. Honzo, ty máš dnes noční kontrolu, kdo ji udělá? Ty! Jsi... taková...zodpovědná... nula!
Sedla jsem si na poleno u ohniště a poslouchala, jak se vzdalují hlasy kolegů, až úplně ztichly v zátočině za lesem. Byla teplá, tichá, temná noc. Za řekou se ozval sýček, zároveň s rychlými kroky od cesty. Věrka se vrátila, zůstala se mnou. Vydržely jsme u ohýnku přes půlnoc, pak jsme vzaly baterku a šly pomalu mezi stany. Gl, gl, gl, bl, bl...co to je za zvuky? Je to tady blízko. Prosvítila jsem šajnovkou okolní keře. Zase bláá, gl, gl...hlas jako z hluboké studny. Stály jsme nehnutě, držely se za ruce a naslouchaly. Hlas se změnil v huhlání, chrčení , bublání.
Je to ve stanu, asi tady. Posvítily jsme do třetího stanu. V nohách spacího pytle se zmítalo tělíčko malého Martínka. Byl zaklesnutý v šíři pytle. Dusí se, musíme ho vytáhnout. Nejde to, tělíčko je napružené a pytel má zip jen do půlky. Roztrhneme ho. Zaber! Nejde to, pevná látka jak celta. Jdi pro zdravotnici. Ne, nemáme čas. Tahej za prostěradlovou vložku. Trhá se, to je dobře. Drž pytel, budu tahat. Klekni si na ten konec, drž! Povedlo se. Vložku jsme roztrhaly na cáry a Martínka vytáhly ze stanu ven. Dusil se, byl zpocený, pozvracený, zvratky měl v nose, v uších ve vlasech, všude. Stále se dávil. Zvedly jsme ho za nohy a dostal pár pěkných ran do zad. Kuckal, z úst mu visely hleny, při nádechu se vracely, znovu se dusil. Roztrhaným prostěradlem jsme je namotávaly a vytahovaly z pusy i z nosu. Konečně začal plakat. Odnesly jsme ho do jídelny a vzbudily zdravotnici. Tu noc jsme neusnuly.
Ráno nás obě zdravotní sestra obejmula a řekla, že jsme ho zachránily. Měl potrhané žilky v očích, vážně se dusil a v péči ho už měli v plzeňské nemocnici. Tak nevím, byla to moje prozřetelnost nebo Martínkův Anděl strážný? Jedno vím však s určitostí. Čert nikdy nespí!
(Věnováno p. Nekvasilovi)
Zdeněk Folvarčný
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
