Stalo se to už někdy před 12 až 15 lety. Měla jsem po čtyřiadvacítce, spočítala jsem tržbu, měla nachystány štafle na další den pro kolegyni, vlastně šéfku, které každou chvíli měla přijít do služby na střídání. Měla jsem jako vždy dobrou náladu. Šéfka přišla do práce nějaká mrzutá, naštvaná a po předání služby mi řekla, jaký je to nehorázný bordel ve zdravotnictví, u soukromých doktorů. Zasmála jsem se a řekla jsem, že ona není od toho, aby jej změnila.
Tak, abych začala popořádku. Jezdily jsme spolu vždy mimo pracovní dobu k lékaři na gynekologii jedenkrát za rok, když jsme měly volno. A tím to vlastně začalo. Ptala se mě, zdali si nechávám posílat od Zdravotní pojišťovny výpis ze zdravotní dokumentace. Divila jsem se, proč, že to nedělám, že nic nekontroluji, tak mi řekl, co se jí stalo. Byla v Olomouci a zašla si do Zdravotní pojištovny a nechala si vyjet za předešlý rok ze své zdravotní dokumentace vyúčtování lékařů.
Tak mi řekla: "Sedni si, nebo to s tebou švihne." A začala mi sdělovat, co jí milý a vždy ochotný ženský lékař naúčtoval a kolikrát za rok byla na vyšetření. Byla pedantka, tak si každou návštěvu lékařů včetně zubaře, zapisovala do kalendáře. Já ne, nikdy. V tom jsem trochu nezodpovědná. Dokonce, že jí lékař naúčtoval nějaký zákrok a že píše recepty a na její jméno si vyzvedává pleny. Tak to mě dostalo a řekla jsem jí, že jsem nevěděla, že mám šéfku, která nosí pleny na únik moči a počůrává se. Cukalo mi to koutkama a neudržela jsem se smíchy. Tak mě vlastně přinutila si nechat udělat výpis za poslední rok taky, protože jsme byly u stejné pojištovny, a divila jsem se po deseti dnech i já.
Ten samý den jsem měla i ten samý zákrok jako moje šéfka a navíc jsem měla taky napsáno na sebe několik balíků inkontinenčních plen a údajně až druhý den jsem si je vyzvedla. A to mě opravdu pozvedlo ze židle a napsala jsem přímo do Zdravotní pojištovny. Nikdy v životě jsem si na nic a na nikoho nestěžovala. Kdyby se jednalo o nějakou banalitu, recept na nějaký druh léků, injekce, snad bych se nad to povznesla a nic bych neřešila.
Bylo to takový výbuch, zoufalství, ponížení, co si dovoluje na mě a kolegyni, snad mi rozumíte. To byl můj první případ a dopis. Źe se nic z toho nezakládá na pravdě, že jsme s dotyčnou byly pouze na kontrole, na kterou chodíme každý rok a bylo vždy vše v pořádku. Žádný zákrok jsme nikdy neměly a pleny jseme si nikdy nevyzvedly z žádné lékárny, kde ordinoval ten lékař. Navíc jsem napsala, že nemám ani čas, ani zbytečné peníze, abych když jeden den jdu na kontrolu, druhý den absolvovala znovu 25 km pro nějaké pamprsky - pleny a platila si cestu tam i zpět do nějaké lékárny, když u nás byly v té době tři, že to nedává smysl.
Odpověděli mi ze Zdravotní pojištovny, že takových stížností bylo na toho lékaře víc a že to všechno prošetřují a děkují nám za upozornění. Psala jsem to i za ni.
Už jsme k tomu lékaři nikdy nejely a našly jsme si lékaře v místě bydliště, ke kterému chodíme zase, ale ne už v jeden den, nýbrž ona mne objednává. Nevím jak ona, ale já už zase žádné výpisy od své Zdravotní pojišťovny nepožaduji. Možná, že bych se zase divila a nejen já, kdo ví?
Kontrolujete si taky někdy Váš zdravotní účet ve své Zdravotní pojišťovně? Stalo se Vám někdy, že jste zažili něco podobného? Jak byste se zachovaly vy, ženy, kdyby se vám to stalo, přešly byste tuto záležitost mlčením?
Pošlete odkaz na tento článek
„Dnes musíš poradnu zvládnout sama, pokud nechceš dělat doprovod do léčebny ty,“ varuje mě kolegyně, která věří, že mě už dostatečně…
Praktičtí lékaři spouští kampaň „11 milionů důvodů“. Upozorňují na zhoršující se dostupnost primární péče, zejména ve venkovských oblastech…
Téměř 95 procent pojištěnců v Česku má svého praktického lékaře. Ministerstvo zdravotnictví představilo konkrétní kroky, jak péči dále…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne