Ještě jednou jít cestičkou vyšlapanou,

svou tvář zvedat k slunci

až líce planou.

Tvou ruku držet

a jít k obzoru s touhou

v srdci žádný žal,

jen lásku pouhou.

Vše krásné do dlaně,

chci si jenom brát,

slyšet dnes a znovu zas,

jak hodně mě máš rád.

Schovám to do dlaně,

a chci to držet dál,

však vítr života,

si všechnu krásu vzal.

Vzpomínky má lásko,

nelze vyrvat v srdci.

Tak vzpomínám si stále,

když probdívám noci.