Celý život jsem spíše patřila k lidem, kteří se nikde veřejně neangažovali, také jsem se do ničeho nehrnula a vlastně ani v našem malém městečku nebyla příležitost. Nenavštěvovala jsem kina, divadla, koncerty, výstavy, plesy či věškeré veřejné akce, to vše šlo kolem mne. Změnilo se to soutěží EU v r.2014. Nebýt této soutěže, nikdy bych si netroufla mluvit veřejně do mikrofonu. Složit nějakou báseň, scénku, tančit, když mne sleduje bystrým zrakem spousta lidí a najednou jsem se divila já i mnozí jiní, kde se ve mně ten elán a zdravé sebevědomí bere. Občané z našeho městečka mne znají pouze z vidění. Jen když jsem byla v lázních, zašla jsem si tam, kde mne to táhlo n- a výstavu, vernisáž, koncert, do divadla, kavárny. Zkusit nepoznané.
Začátkem října zvonil telefon a paní se omlouvala, že na mne dostala kontakt z městského Kulturního domu, kde byl poprvé zveřejněn rozhovor o soutěži Eurobabočka 2014 a žádala mne, zda bych svoje vystoupení mohla zopakovat, které zkráceně zhlédla na TV Regina. A zda bych se zúčastnila jejich Společenského večera pro seniory, že by to bylo zase něco jiného, krásné zpestření programu.
To víte, že jsem byla zaskočená, určitě jsem i koktala. Takovou šanci se veřejně angažovat jsem nečekala, ta se neodmítá. Řekla mi, že vše musí projednat s ředitelem a ozve se do týdne. Nic se nědělo ani po prvním, druhém či třetím týdnu. Nic jsem si nepřipravovala, taška s veškerám oblečením a veškerými rekvizitami zůstala po celý rok zavřená ve skříni ve sklepě. Po měsíci mi zavolal mužský hlas, že se omlouvá za slečnu, která byla na měsíc v USA a zapomněla to dotáhnout do konce, tak že mne zítra čekají v Kulturním domě. Byla ve mně malá dušička, samozřejmě že jsem kývla. Ale ten pocit vystupovat veřejně se svoji vymyšlenou scénkou, pomalu zapomenutým textem, včetně z části zrýmovaných veršů o mně a ještě s tancem, to bylo velké sousto na venkovskou ženu a ne příliš odvážnou.
Ale odvážnému štěstí přeje, nemyslíte? Někdy ano a většinou také ne. Tak co si vybrat? Bála jsem se, abych se neztrapnila, neudělala ostudu svému synovi a celkově také i sobě. To, že jsem si navrhla oblečení, obarvila duhou šaty, přešila, došila i rukávy v ruce, co bylo potřeba a nazdobila, to nebyl problém. Začala jsem v klidu hledat kazetu CD, kterou budu potřebovat. Ale mezi jinými CD jsem ji nenašla. Letěla jsem do sklepa, vyndala z tašky vše, kazeta nikde, zvovu jsem prohrabala kazety a ejhle jedna nepopsaná. To je ona, sláva, mám ji!
Oblečení se nedalo vyprat, protože by neuschlo, tak jedině vyvětrat na pergolu přes celou noc, aby ta nelibá, tak trochu víc zatuchlá vůně vyprchala. Odpoledne jsem vše nastříkala levnější toaletkou, trochu v hlavě jsem si zopakovala scénář a vyrazila nenápadná v džíchách a sportovní bundě. Trochu jsem si musela něco domyslet, aby celkové vystoupení bylo kolem 10 minut, na které jsem měla vymezený čas, po skvělém profesionáním zpěvákovi Milanu Drobném. V soutěži musela být scénka pouze do 3 minut. Nikdy dřív jsem nestála na jevišti, neuměla držet mikrofon a nikdy nenatáčela na kameru. Všechno je jednou poprvé. S tou scénkou to bylo moje čtvrté vystoupení na veřejnosti. Na finále, KD Loštice, KD Mohelnice 2x. Na semifinále byla jiná diisciplína a to všude bylo nejméně o polovinu lidí méně.
Podle potlesku a gratulací jsem poznala, že byli lidé nadšeni. Znají mne z podniku, kde jsem se s mnohými učila v UŠ a pracovala. Dojala mne jedna slolužačka ze školy, která za mnou přišla, když jsem skončila vystoupení a povídá, že mráz ji projel po celém těle, když ohlásil moderátor moje jméno. Neviděly jsme se asi 35 let a to bydlí asi 20 km od nás. Dvakrát jsem udělala sraz z UŠ a pak jsem to vzdala, nebyl čas. Bylo to velmi příjemné setkání, nevěřily by jste, děvčata, jak se člověk změní za 35 let. Na Společenském večeru bylo ten čtvrtek 270 lidí z přilehlých vesnic a okolí.
Druhý den jsem měla vystoupení ještě jednou a to už jsem o sobě nepochybovala ani minutu, věřila jsem si. Myslím si, že dobře vymyšlená scénka se seniorům velmi líbila a zaujala je. I celkově celý můj krátký desetiminutový program. Jak ohlašovala organizátorka, veřejně se zúčastnilo ten pátek 380 bývalých zaměstnanců jedné firmy.
Pár nezapomenutelných okamžiků v mém životě udělalo své, dokázala jsem si, že ještě nepatřím do starého železa a že mám ráda lidi a mohla jsem je pobavit, rozesmát a to bylo mým cílem. Vidět i ty mnohem starší seniory, než jsem ještě já, ty jejich rozesmáté oči, v jejich vrásčité tváři se zrcadlil úsměv,pocit štěstí,netuším.... Všichni se zaujetím sledovali, poslouchali, to bylo jejich poděkování, kterého si velmi vážím a do smrti na ten zážitek nezapomenu. Pán, kterého přivezla manželka po těžké mozkové příhodě na vozíčku, zkřivený obličej, snažil se tleskat pouze jednou rukou, napůl orchrnutý a já mu tiskla dlaně. Možná před rokem zdravý člověk. Mám ještě teď slzy v očích.
Tady vám předklávám svoje natočené video a přeji vám všem, aby jste si tyto okamžiky také užili a posoudli, že jsem se této akce nezúčastnila nadarmo, ale zadarmo za občerstvení. A že někdy není potřeba člověka, ať už kteréhokoliv odsuzovat, když nevíte, co se v jeho nitru skrývá. Člověk se nedá posuzovat z fotografie, videozáznamu, či z hlediště. Krása se nepozná pohledem, ale poznáním osoby, jejím chováním a jejími vlastnostmi. A pokud se přirozená krása, která vyvěrá z nitra snoubí s čistotou srdce, to je potom ta pravá přírodní krása, která se nedá přehlédnout i když tu léta jsou a budou. Ta nezevšední, jen odkvete. Potom ta vnější krása uvadá a vnitřní zůstává.
Nemohu za to, ale nesnáším nespravedlnost, zlo, zášť a nenávist. Každý člověk má svou duši, své nitro a též své já.
| Soutěž "Můj zážitek roku" - Prožili jste hezkou dovolenou, narodilo se vám vnoučátko, našli jste si nové přátele? Nebo se vám letošek spíše nevydařil? Podělte se s ostatními čtenáři o nejsilnější zážitek roku 2015 a zpracujte jej jako příběh, glosu, báseň či fotoreportáž. Všechny soutěžní příspěvkyk budou slosovány, vítěz obdrží knihu Retro ČS2 od nakladateství JOTA. |
Pošlete odkaz na tento článek
Píše se rok 2001. Na stole leží bílá obálka. Kupodivu na moje jméno. Většina korespondence v této domácnosti, vyjma té úřední, bývá určena…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne