O ženách a mužích: Tah dámou aneb Aplikace cirkulace buzerace

„Učitel versus Lenin v říji". Tak jsem chtěl, vážení přátelé, vzhledem k aktuálnímu měsíci původně svůj článek nazvat, ale uvědomuji si, že mi jde o něco jiného. Rád bych se zamyslel nad korektními vztahy na pracovišti mezi nadřízenými a podřízenými, potažmo i mezi muži a ženami. Dnes se úvodem zmíním o šachové partii, kterou jsem měl tu čest sehrát se šarmantní dámou – soudružkou zástupkyní ředitele školy a byla to hra v pravém slova smyslu „fair play". Ačkoliv se jedná o situaci z doby dávno minulé, pro zjednodušení ji budu popisovat v čase přítomném.

Učitelé nastupují po prázdninách do služby již poslední týden v srpnu a hned je čeká hodně povinností. Kromě nich začínají po večerech pracovat na pedagogicko výchovných plánech, které musí do týdne odevzdat. Pedagogická složka je v podstatě rámcově vymezená osnovami, výchovná vychází z politických výročí během školního roku, která by měli učitelé žákům připomenout – (nevím, jestli to někdo plnil) a třídní učitelé k nim zajistit výzdobu třídy.

V tomto roce naše zástupkyně ředitele přichází s vylepšením. Třídním učitelům přikazuje ještě před příchodem žáků slavnostně vyzdobit třídu k aktuálnímu významnému datu, což jest 29. srpna „Den výročí SNP" - (Slovenské národní povstání v roce 1944). V tu chvíli vymyslím kulišárnu - já si ušetřím práci a nástěnku připravím již rovnou k VŘSR, takže budu mít dost dlouho pokoj. Jak uvidíte dále, nebyl to šťastný nápad.

Zahájení partie ve sborovně

První den nového školního roku počátkem září je kratší než obvykle. Po úvodním přivítání rozhlasovým projevem se žáci i učitelé seznamují s rozvrhem hodin a dolaďují se s třídními učiteli organizační záležitosti. Pak následuje pedagogická porada. V jejím závěru zástupkyně ředitele vyhodnotí kvalitu výzdoby ve třídách a na samotném konci osloví mne, což je výzvou k oné pamětihodné šachové partii. Zvolí si bílé figury a hned zaútočí.

Z teorie šachu: Šach (z perského šáh, panovník), nebo lidově šachy, je původně jen stará desková hra pro dva hráče, v dnešní soutěžní podobě zároveň považovaná za odvětví sportu, a existují i nedeskové varianty v přírodě - tzv. „živé šachy", což je právě náš případ.

„Soudruhu inženýre Farský, jako jediný jste nesplnil úkol. Nástěnka měla být k výročí SNP a ne k VŘSR."

„Vycházel jsem z toho, že při nástupu žáků do školy výročí SNP již nebude aktuální, zatímco výročí VŘSR je před námi."

„Měl byste vědět, že VŘSR se uskutečnila 7. listopadu. Takže ještě předtím nás čeká výzdoba tříd k 28. říjnu – významnému dni ČSR."

„Jenže podle kalendáře roku 1917 v Rusku platného byla revoluce zahájena 25. října 1917. Ověřil jsem si to. Proto se jí také říká Velká říjnová revoluce a ne Velká listopadová revoluce. Plakát v mé třídě zní „Ленин в октябре", tedy česky „Lenin v říjnu".

„Podívejte se, rozhodující je současnost. 7. listopad je státním svátkem SSSR, a pro nás zároveň zahájením Měsíce československo - sovětského přátelství. Už o tom nebudeme diskutovat a nástěnku předěláte k výročí SNP, jako je tomu ve všech třídách."

Můj záměr dozraje ve třídě

Musím to uznat, jsem v defenzivě. Ale zdaleka nejsem bez šancí a odpovím protiútokem. Shodou okolností mám ve své třídě Petra - syna této zástupkyně ředitele. Žáci jsou již ve škole, tak v třídnické hodině jmenuji partu nástěnkářů, kteří se budou o výzdobu třídy starat po celý školní rok a budou za to osvobozeni od povinností služby. Vyberu dvě výtvarně nadané dívky a právě Petra jmenuji hlavním nástěnkářem.

Mezihra ve sborovně - pointa názvu příběhu

Potkáváme se tam o přestávce, sborovna je poloprázdná. A já si vyslechnu:

„Soudruhu inženýre, ocenila jsem Vaši inteligenci, když jsem Vás nechala předělat nástěnku a Vy jste tím pověřil mého syna."

Kolega Vošánek to zaslechne a okomentuje slovy: „Tomu se na vojně říkalo cirkulace buzerace."

A opravdu. Slangový výraz „buzerace" je vlastně synonymem slova „šikanování" - pro vojenskou službu velmi typického, jakož i odvozené slovo „buzerplac." To ovšem dáma nemůže znát. Naštvaná beze slova odchází. A já si (pozdě) uvědomuji, že jsem to asi přehnal. Plakáty k SNP již jsou všude dávno rozebrané, a tak se Petr obrátil o pomoc právě na matku, která byla učitelkou občanské nauky. Její reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Bílá dáma tvrdě zaútočí. (Ve skutečnosti se jedná o dámu ryšavou). Následuje nehlášená hospitace v mé hodině pozemního stavitelství. Je to velmi neobvyklé, pravidlem bylo, že i hospitace inspektorů nebo metodiků bývaly alespoň jeden den předem ředitelem nebo jeho zástupcem učiteli oznámeny. Nicméně to pro mne začíná dobře, neopozdil jsem se. Setkáváme se u dveří třídy právě se zvoněním, ve třídě ji oficiálně přivítám, žákům představím a ti ji pozdraví povstáním. Pak si vybere místo v poslední řadě, aby měla všechny na očích.

Pedagogické zásady správné vyučovací hodiny: Hodina začíná zopakováním předchozí látky, nejlépe zkoušením. Pokud to téma umožňuje, v každém okamžiku by se měl učitel snažit o aktivní zapojení žáků do hodiny doplňujícími otázkami, apelujícími na jejich logické myšlení. Doporučuje se oživit hodinu audiovizuálními pomůckami. Hodina končí stručným zopakováním nových poznatků, zadáním domácího studia a stručným programem hodin příštích.

Sehrávka partie ve třídě

S těmito pedagogickými zásadami problém nemám, přijal jsem je za své již dávno. Na samotném začátku však musím rozhodnout, koho budu zkoušet.

Z teorie šachu: Šachy neobsahují prvek náhody, partii rozhodují schopnosti a znalosti hráčů.

A moje strategická úvaha: Kdyby byl na hospitaci inspektor, tak samozřejmě vyvolám některého z nejlepších studentů. Ale v tomto případě by to nebylo chytré. Hospitující dáma by si to potom snadno zjistila. Rozhodnu se tedy náhodu risknout. Podívám se do třídní knihy - kdo se v abecedním seznamu žáků skrývá pod čísly dnešního dne a měsíce září. Jsou to dvě dívky, žádné hvězdy. Zvolím tedy tu lepší z nich (trojkařku) a předstírám úplnou náhodu.

„Teď si musíme někoho vyzkoušet. Hlásí se někdo dobrovolně?" Žádná odezva.

„No dobře, máme září. Kdopak máte pořadové číslo 9?" Tak pojďte, slečno. Studentka jde k tabuli, něco si nakreslíme a pak odpovídá na dotazy. Pokud neví, táži se ostatních a vždy to dáme dohromady. Dopadne to dobře, dívka dostane nakonec zaslouženou dvojku.

Pokračuji výkladem a jsem překvapen. Všechny moje figury jsou nebývale aktivní. Často se hlásí i Petr, patří k nejlepším studentům. Něco si promítneme epidiaskopem a chvíli o tom diskutujeme. Bílá dáma již nezasahuje a naopak v závěru přislíbí pomoc s uvolněním jednoho dne pro odbornou exkurzi na stavbu, která souvisí s naším probíraným tématem.

Ze třídy odchází s úsměvem. A hned za dveřmi mi řekne: „Tak už jsem pochopila, proč má můj syn Vaše hodiny tak rád." Později si mne pozve k sobě do kabinetu zástupců, dá mi přečíst a podepsat zápis z hospitace. Nevěřím vlastním očím. Je to jako hodnocení Ing. Libora Amose Farského. S poděkováním odcházím.

Vyhodnocení naší šachové partie

Z teorie šachu: Mat je jedno ze zakončení šachové partie. Hráč, který dává mat, vyhrává. Jiným zakončením šachové partie je remíza, (jež může nastat například patem, dohodou) či vzdání se jednoho ze soupeřů.

Domnívám se, že naše partie skončila jednoznačně remízou po dohodě. Během celé hry nedošlo ani k šachu, natož k matu. Rozhodně neskončila mým vítězstvím. Navíc mi dodnes není jasné, proč moji studenti tak mimořádně pěkně spolupracovali. Vycítili snad, že potřebuji pomoci? Anebo mi dokonce chtěl pomoci Petr, upozornil je na chystanou hospitaci své matky předem a vybídl je, aby se na hodinu připravili lépe než jindy? To se již nikdy nedozvím.

Společenská dohra

Časem se při nějaké oslavě v kabinetě náš vztah změnil na přátelství. Tehdy se ještě mohlo na školní půdě (po večerech) oslavovat. K závěru na mne začala házet špunty z lahví vína a nabídla mi tykání. Potom jsem ji dlouho neviděl, byla přeložena na jiné pracoviště, již si nevzpomínám kam. Až po dlouhé době (po roce 1989) jsem ji náhodně potkal u oběda v jedné školní jídelně a zeptal se jí: „Nechybí Ti teď ty nástěnky?" Odpověď byla lakonická: „My jsme se nadělali blbostí!"

Rád na Tebe, Jano, vzpomínám. Nejsi o mnoho starší než já, tak doufám, že žiješ ve zdraví a těšíš se radostí ze svých potomků.
Ahojky, Tvůj bývalý kolega Libor Komenský.

Mé otázky čtenářům
1. Zažili jste někdy na svém pracovišti šikanování, případně se do něj také aktivně zapojili – tak jako já v tomto svém příběhu?
2. Souhlasíte se mnou, že když žena ocení moji inteligenci a pochválí mne, tak to přece nemůže být žádná slepice?
3. Anebo je to jinak? Ženám kdejaký psycholog stále radí, že pro udržování nejlepších partnerských vztahů je třeba muže pořád chválit. Jsou tím neustále masírovány na různých webech a magazínech pro ženy. Nemůže se to u nich nakonec podvědomě přenášet i na pracoviště?

Pokračováním budu v některém z mých dalších článků navazovat polemikou o včeličkách a trubcích, ale i o slepicích a kohoutech ve vedoucích funkcích. A to nejen ve školách.

O ženách a mužích: Tah dámou aneb Aplikace cirkulace buzerace

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více