Na Žítkovéj sa len něrobilo, a kedz aj, tak sa to všecko dalo scihnůc, kedz sa chcelo ňjegce ísc. Bývalo tam jeden čas kino, jako dzeciská sme hrávaly též dzivadlo. Bol tam pekný sál, ve škole, aj s pódiom a oponů. Ale hlavně tam bývaly muzigy a plesy.
Muzigy obyčajně na Katerinu, Ščepána, Silvestra, na Veliků noc, Stavjaňje a kácaňje mája bývalo venku, no a potom po Novém roku bývaly plese.To si porjadali obyčajně Myslivci, Červený kríž, Svaž žjen a myslím že ích mali každý aj dva. To sa před a po každéj muzice musela vydrhnůc dlážka. Na zemi boly desky, žjadné parkety. A tak si každá ženská doněsla pekně kýbel hadru a hlavně ryžový kartáč. Jednu hadru pod kolená, rozdzelilo sa to podla desék a už to odsýpalo.
Sál to ból veliký. Bola to predsa len tělocvična. Tam sa dokola vešlo stolóv. Ty sa též musely nanosic a aj stoličky. Kedz bol maškarní ples, to bývalo na fašjanky, tak sa ešče sál zdobil všelijakými fáborami z krepového papjéru. Tosme si krůcili sami. Ale dali sa už aj všelijaké ozdoby kůpic. Ludzí chodzilo na tyto muziky moc. Bývaly muzigy, že něstačilo stolóv a muselo sa stác.Já som něvyněchala myslímže žjadnů. Aj kedz mňa kolkorazí bolelo v krku, kartáčkom na zuby sa odrhly mandle, vykloktalo sa to slivoviců a pojmeho!
Jeden raz si na mňa políčil jeden starý mládzeněc a furt pre mňa chodzil tancovac. Lenže dycky som mu ušla speš, něž sa ke mně prez tolko ludzí dostal. Raz mi to něvyšlo a dala som mu košom. To sce mali čuc jako on sa do mňa puscil!Kedz sa mňa opýtal:“ A,a už ci d dal ňjékdo zahrac ko,ko, kopaný marš?“
To už som vedzela kerá bíje. Tak som teda išla. Ale ostatńje tance už si vartoval jeden muzigant a něž začali hrac, tak si šól pre mňa vón. A ten taněčník, čo mňa chcel vyvjézc ze sálu, išól račej do bufefu na štamprlu. Aspoň som od něho mala pokoj. Chodzili sme spolu stejnů cestů do koscela, ale nikdy to něspomenůl. Zato já som na to nikdy nezabola.
Zdeněk Folvarčný
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
