Dobrý den! To ráno bylo zvláštní. Jakmile jsem se probudila, věděla jsem, že něco není jako dříve. Co to je, co se stalo? Marně jsem dumala. Vylisovala jsem šťávu z hroznového vína a pomalými doušky vychutnávala tu lahodu. Jen bosa a v noční košili jsem jako obvykle vyšla na terasu pozdravit slunce. Slunce svítí normálně. Párkrát jsem se mu uklonila. Tentokrát to bylo trochu odbyté cvičení. Přemýšlím, zatmění měsíce zatím ještě nebylo, aby se cosi, tím úkazem, kolem nás změnilo. Tak sluníčko, co se děje? Co je dnes jiného?
Stoupla jsem si pod náš olivovník a rozhlížela se kolem. Olivy dozrávají, granátová jablíčka se pohupují na větvích, citróny žloutnou, pomeranče začínají vonět a mandarinky na mě pokukují. Utrhni si mne! Keře vinné révy se prohýbají pod hrozny vína! Všude ticho, a jen ticho...
Už to mám! Neslyším cvrkot cikád! Co to? Že by k nám přišel podzim? Běžím se mrknout na kalendář, ano, je to tak, máme tu podzim!
Ty mršky, cikády, znají po sluchu, troufám si říci, všichni turisté, kteří k nám na jih, na ostrov Hvar, zavítají. Někdy docela otravují..:)) Tedy, myslím samozřejmě ty cikády. Jsou obecně známy především díky svým specifickým, hlasitým zvukům, které vyluzují samečci. Na zadečku mají zvláštní membránu. Jedná se o nejhlučnější hmyz na světě. Cikády necvrlikají, pokud je méně nežli cca 24 stupňů. A u nás cvrlikají jen přes den, v noci naštěstí ne. To bychom se moc nevyspali.
Dívám se nahoru do koruny olivovníku. Uslyším jedno jediné nesmělé zacvrlikání. Cikáda se těžko uvidí i se nesnadno fotografuje, je totiž velice plachá. Má zelenohnědé zbarvení, dokonalé mimikry, jako příroda kolem. Ale cikáda se dá při trochu štěstí vystopovat. Musíte si ovšem dávat pozor.Já ji viděla všeho všudy jen asi třikrát. Jakmile ucítí pohyb, okamžitě se ztiší a popolétá na jiné místo. Mám štěstí. Vidím ji. Vypadá jako kobylka a vážka dohromady. Je to hmyz asi čtyři cm dlouhý s velikýma vykulenýma očičkama a nad nimi jsou ještě tři malá očka. Na těle má krátká tykadla a blanitá, žilkovitá křidélka, delší nežli tělo. Jen sameček dělá ten příšerný rámus. Jako by bubnoval na bubínek. A když je jich tisíce, milióny, armáda, to je pak hukot!
Přečetla jsem si, že cikáda stahuje a napíná svalový systém tak, že rozvibruje zvukovou membránu do rychlosti sto až pět set vibrací za vteřinu! Opravdu, ne za minutu, za vteřinu! Kdyby toto dokázal člověk, to bychom asi měli neuvěřitelnou kondičku.
U nás tady na ostrově Hvar nám cikády koncertují od května do konce září. Cvrkot postupně během sezony narůstá a přestává, jak se cikády rodí a umírají. Největší rachot je o prázdninách. Prý až 120 decibelů. Je to neuvěřitelné, neb tato hodnota, jak jsem se někde opět dočetla, odpovídá hluku při startování letadla. Ale přeci jenom se mi toto zdá přehnané přirovnání, protže se jednak jedná o koncert zamilovaných a také letiště za okny opravdu nemáme. Samečci tedy takto vehementně lákají samičky. Dospělé cikády žijí jen pár týdnů. Ale jejich zrození, jejich vývojový cyklus je nesmírně zajímavý, a budete se divit, ani místní lidé ho moc neznají.
Dospělé cikády nakladou po páření vajíčka do trav či větví a kmenů stromů. Z vajíček se vyklubou larvy - nymfy, které se zavrtají pod zem ke kořenům stromů, kde se živí jejich šťávami. U nás jsou larvy zavrtány po dobu čtyř let. Cikády pouštní, tedy přesněji, jejich larvy, jsou zavrtány v zemi až sedmnáct let. I pro mne byl tento jejich dlouhý vývojový cyklus velikým překvapením. Larvy tedy po určitých letech vylezou ze země ven na stébla trav či větve stromů. Tam se larva uchytí a za nějaký čas „pukne", prostě svleče si kabátek – svlačku - takovou slupku, pod kterou má na těle základy křídel a tak vstupuje do posledního stadia – dospělce (imago). Abychom dobře rozuměli, ten dospělec, to je ta cikáda, která nás oblažuje svým zpěvem.
Tímto jsem vám, milí čtenáři, představila cikády, tak jak je znám já, laik. Jejich zpěv již prakticky nevnímám, ale když přestanou, to je teprve cvrkot! Co se to jenom stalo?
Naštěstí nic hrozného! Přišel podzim a cikády ztichly.
Proto, léto sbohem, podzime, vítej!
Více o cikádách se můžete dozvědět zde.
Zpěv cikád si poslechněte zde:
Pošlete odkaz na tento článek
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije. Noooo… skoro všechno tvorstvo.
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící v parku na lavičce krmící holuby. V současném důchodovém věku mne nic…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá zrovna jednoduchý život! Čeká se od něho mnoho. Má být dlouhé, slunečné a…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být pesimistou, snažím se na tom nynějším ročním období nalézt něco pěkného,…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v odpověď. Dělám tak už dlouho, občas si některého skoro ochočím.
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je srdcovka. Celoživotní. V dětství jsem se nemohla dočkat, až konečně zuju boty…
Občas sedávám v jedné malé klasické hospůdce s dřevěnými ulepenými stoly, pecí, kočkou a uštěpačným výčepákem. Jak už to bývá, vedeme…
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy…
Starý pán odkládá sekačku trávy, znaven usedá na lavičku k odpočinku. Pohledem hodnotí vykonané dílo s uspokojením, až nakonec pohled padne…
Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s ránem, nazvat. Říká se ve dvě v noci…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne