Jak málo stačí

Můj svět

Jak málo stačí

Datum: 7. 7. 2015

Diskuze: 5

Ilustrační foto: pixabay.com

Dávno tomu. Vedro jako dnes a já se ubírám do práce. Musím jet metrem. Tramvají bych jela hodně dlouho. Mám klaustrofobii. V metru se klepu strachem, ale snažím se být statečná.

Zastavujeme v tunelu mezi stanicemi. Asi se něco děje. Zelenám a omdlívám. Někdo mě křísí a jsem na nástupišti metra.

Práce čeká, ale na mne už asi ne. Nemám se tam jak dostat. Blízko domova žádnou práci neseženu. Pomoc odnikud nepřichází .

Chudnu, hubnu a jsem bezdomovec.

Jak málo stačí...

| peníze | život | životní úroveň

Autor: Hana Šimková

Hodnocení článku:

0 hodnocení

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

5 komentářů

Soňa Prachfeldová 10.7.2015 08:54

Ještě, že už dávno tomu. Ňěkdy nám to fakt život nandá, že i ty střípky štěstí nějak někam zapadnou a proto střípky sebrat opatrně a složit a zase to půjde :-)

Eva Mužíková 7.7.2015 23:41

Hani, já naštěstí klaustrofobií netrpím, ale do tvých pocitů se dokáži vžít... také by mi v tom tunelu asi nebylo dobře...

Jana Šenbergerová 7.7.2015 15:28

Krátký, ale silný příběh s dlouhodobými následky. Jen doufám, že netrvá. Jsem přesvědčena o tom, že jak málo stačí ke krachu, tak málo může stačit k vzestupu, jen vědět, jak na to. Tím ani v nejmenším nechci uvedenou situaci zlehčovat.

Zuzana Pivcová 7.7.2015 13:57

Život je šňůra za sebou navlékaných korálků, které k sobě patří, i když se třeba zdánlivě nehodí. Může to být štěstí, složené z miništěstíček, a naopak. A najednou se ocitáme někde, kde jsme nechtěli. Tebou vylíčenou situaci nikomu nepřeji, včetně sebe.

Alena Tollarová 7.7.2015 13:27

Zajímavé. Nemám sice klaustrofobii, ale netuším, jak by mi bylo v tunelu, odkud není úniku. Život opravdu píše romány. A stačí málo a člověk se nestačí divit ...