Tahle země není jenom pro mladý
Íčkaři
Život je kolotoč. Dlouhé dny
Když už jsem vypadla z toho kolotoče, mým problémem bylo, jak sdělit mámě, že jsem si zažádala o penzi. Bylo mi žinantní jí říct, že už má tak starou dceru. Jakmile jsem to ze sebe vysoukala, máma mi řekla: „Ja, děvčičko moja, moc sa netěš, ty dni sů strašně dlůhé.“
Známe a víme
Známe svá zákoutí známe svoje chyby přesto spolu zůstáváme přesto se nám spolu líbí Víme, co…
Na kole od Moravské brány na hřeben Javorníků
Byla sobota, 8 hodin ráno, trochu chladněji, ale dalo se čekat, že během dne se ještě oteplí. Oblačno, což znamenalo, že slunce nebude pálit a mírný vítr vanoucí směrem mé budoucí trasy. Přímo ideální podmínky.
Kdo se bojí klasiky - starší bratr „Formanova" Amadea
Já oslepím své koně, zradím cokoliv, když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na…
Prostořeké dítko
Většina rodičů vede své děti k pravdomluvnosti. Když jsou děti malé, žijí v kruhu rodiny a učí se komunikovat, nebývá s tím problém. Ale časem nastane situace, kdy se i malé dítě musí dozvědět, že existuje něco víc, než jen čistá pravda a lež.
Zápisník starého muže: V knihovně
Četba knih, záliba už od dětství, se plně realizuje až v době, kdy ubude jiných, zejména pracovních…
Z mého deníku: Jsem ozbrojená!
Zakládám si na své samostatnosti a nezávislosti. To je nejvíc! Jasně že bych mohla udělat psí oči, fňuknout a poprosit o pomoc. To je sice snadný, ale já jsem si snadnou cestu rozhodně nezvolila.
I emháďáci jsou jen lidé
Emháďák. Možná to na poslech zní trochu hanlivě, ale je to člověk důležitý, neb bez nějž bychom se po městě museli přepravovat vlastní silou, ať už tělesnou nebo motorizovanou. A věřte mi, že to nemá vždy jednoduché.
O duši
Slovo duše používáme běžně, aniž bychom se nad ním zamýšleli. Duši vnímáme jako něco nehmotného, co je naší součástí. Duše se vyskytuje v mnoha slovních spojeních.
Do tvého stínu
Do tvého stínu chci vstoupit,zůstat a láskyplně v něm bloudit,do tvého stínu svůj chci vložit…
O Zeyerovi, živé mrtvole a useknuté ruce
Tafefobie je abnormální strach z pohřbení zaživa. Celý život jí trpěl Julius Zeyer. Jeden z mých nejoblíbenějších českých spisovatelů ve svých povídkách často zpracovával hrůzné náměty o lidech, kteří se probudili v rakvi.
Fotoreportáž: V lese na jehličí
V lese, v lese na jehličí prý rostou houby a mě to ničí Košík mám prázdný nohy bolí už mě to zlobí…
Frfluchtr vopuchlej!
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno dokáže pochytit dětské ucho. A vzpomínám na své dětství v 50. a na začátku 60. let. Přidejte se.
Extra případ
„Dnes musíš poradnu zvládnout sama, pokud nechceš dělat doprovod do léčebny ty,“ varuje mě kolegyně, která věří, že mě už dostatečně zasvětila. Zasvětila do tajů sexuologické poradny. „Anamnézy nemusíš psát tak podrobně jako u alkoholiků a toxíků. Stejně ti toho moc neřeknou. Šéf si to dělá více méně sám.“
Jen jsem šel napřed
Srdce mám rozbité na tisíc kousků. 6.9. 2025 jsem musela nechat odejít do psího nebe za duhový most…
Doporučujeme
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
