Ilustrační foto: Pixabay

O ztraceném čase aneb 3x „v“

4. 4. 2026

Pokud něco děláme, ať už je to téměř cokoli, dělejme to vášnivě nebo alespoň - jak nejlépe umíme.

Vše, co postrádá vášeň či zaujetí, je jalové.

To jsou ty nenávratně ztracené vteřiny, minuty, hodiny… ba často dokonce nasbírané roky života, které jsme promarnili.

Co děláme, a nás to baví, to nás oblažuje.

Co děláme, a nás to nebaví, i když se tak nějak snažíme do toho dávat ze sebe co nejvíc, to nás buď postupně rozvíjí nebo ubíjí.

Můžeme si vybrat.

Když si vybereme variantu první, bavit nás to obvykle časem začne. Zvláště, pokud zapojíme vděk.

Každé probuzení je výzva. I toto patří mezi kouzelná slovíčka. Jejich moc a sílu ruší výmluva ;-)

Autor: Iva Bendová

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarka Jendrisková 6.4.2026 16:14

Mám to podobně. Dnes si skutečně dopřávám ten luxus, dělat hlavně to, co mě baví. A možná i proto mě baví i úplně obyčejné věci. Ráda píšu, ale pak jdu ráda třeba vařit. Nikdy, skutečně nikdy nelamentuju, že musím dělat to, či ono.

Romana Koníčková 6.4.2026 15:21

Ovce žerou první. To se mi zdá že je film k tématu. Kam se hrabe agitace za socíku :-) :-)

Dana Puchalská 6.4.2026 14:47

Občas by se mi doopravdy hodil STROJ ČASU..... děkuju za zajímavou úvahu.

Iva Bendová 6.4.2026 13:21

Ano, Ingrid, tak to bylo myšleno. Ztracený čas na schůzích atd., viz Zuzana P., ten mám někde hluboko zasunutý /dost jsem ho prodřímala ;-) ..., neboť ho převálcoval čas na školeních a seminářích v rámci profese, a ty mě vesměs velmi bavily. Místo povinných 40 kreditů jsem tehdy nasbírala 65 :-) Měla jsem i dobrého zaměstnavatele, který mi to spolu s výjezdy navíc hradil, což tak všechny sestřičky neměly.

Ingrid Hřebíčková 6.4.2026 13:12

Myslím si, že ve stáří je to ještě důležitější mít jakýkoli zájem, co nás baví, čemu se s vášní a láskou věnujeme. Člověk tak aspoň "nesejde" na těle a hlavně na duchu.

Zuzana Pivcová 4.4.2026 20:52

Za ztracený čas jsem před lety považovala množství všelijakých školení a schůzí s účastí povinnou. Nezažila jsem případ, že by se někdo uprostřed dění zvedl a s komentářem, že takové blbiny (nebo ještě horší název) poslouchat nebude, odešel. Vlastní pasivní účastí se to ale nedalo vylepšit. Vždy jsem ráda dělala věci nenařízené, do nichž jsem mohla vložit svůj um i pocity, tedy svou duši.

Marie Faldynová 4.4.2026 16:04

Líbí se mi citát od Alberta Einsteina: Existuje tisíc způsobů jak zabít čas, ale ani jediný, jak ho vzkřísit.

Iva Bendová 4.4.2026 12:27

Děkuji za reakce :-) Příspěvek není o pláči nad rozlitým mlékem, ve smyslu jakože o smutné nenávratnosti času, ale pokusem o motivaci / i sebe sama/ užívat si celým svým srdcem ten zbývající. Ať už nás baví cokoli v mezích morálky a zákona :-)

Michaela Přibová 4.4.2026 12:10

Hezké. Souhlasím s Dušanem. Ať člověk dělá cokoli, co ho baví, život je báječný. Děkuji, Ivo.

Dušan Brabec 4.4.2026 11:17

Pravda pravdoucí je, že žádný čas není ztracený, když člověka baví, co dělá, ať už v v rámci rodiny a přátel, v zaměstnání, ve vztazích, v koníčkách atd. Akorát k tomu ta vášeň, když přesáhne míru, může vést i k rozčarování - takhle mně pro vášeň k jednomu sběratelskému koníčku skončilo první manželství... A zejména v seniorském věku má člověk dostatek času, aby se vydováděl s i úplnými blbostmi, na které předtím nezbýval čas. Hlavně když ho to baví a je přitom šťastný. To je podle mého to je nejpodstatnější a prodlužuje to aktivní stáří!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek