Vůně dřeva
Ilustrační foto: Freepik

Vůně dřeva

27. 2. 2026

Truhlářství. Vůně trámů, fošen, pilin, prostě dřeva v jakékoli podobě, mně připomene dětství. Vlastně dny prázdnin v Plzni. V domě, který dříve patřil praprarodičům a ve kterém bylo prarodičům umožněno bydlet. Než byl majetek zabrán.

Z továrny, z dílen, z celého areálu jim zbyl jen byt a malá zahrádka, kde kvetly tulipány všech barev a kde bylo velké mraveniště. Vše bylo znárodněno. Vše pokračovalo v cizím majetku.

Každé ráno se z dílen ozýval drnčivý zvuk pily, řezající dřevo na potřebný tvar. Ach jo, proč musí truhláři začít den tak brzo? Brzo jim také končil den. Jako děti jsme skákaly z trámů do pilin, které byly v otevřeném prostoru. Vstup do areálu byl zakázán.

Areál byl pouze viděn z okna našeho bytu. Babička i mamka znají areál i poslepu. Jenomže babička už dávno není milostpaní, už dávno nemá dvě služky na výpomoc a mamka už také není milostslečna. To vše ukončil rok 1948. Jakoby tento rok vzal sebou i dobrou náladu obou žen a v duši se na dlouhá léta usadila rozladěnost a mrzutost. A stesk a vztek.

Nerozumím jim. Narozena o deset let později po onom osudném roku to nechápu.

Utíkám do světa snů. Vystřihávám si a nalepuji do sešitu herce a herečky. Jsou krásné. Sním o kráse. A o lásce. Zavírám oči a poslouchám známý zvuk řezající pily.

Do sešitu si zapisuji citáty. Není větší bolesti než v bídě vzpomenout na dřívější štěstí. Zapisuji, avšak všemu dobře nerozumím.

V mládí každý věří, že svět začal jím a že je tu všechno kvůli němu.

Zavírám oči a poslouchám známý zvuk pily. A sním. Život mám celý před sebou. Určitě bude krásný. Věřím, že bude skvělý. Všechny dveře jsou otevřené. Dokořán.

Přede mnou je dlouhá cesta. Dlouhá cesta od nepochopení k pochopení, od neporozumění k porozumění, od opuštění k odpuštění.

Zavírám oči a poslouchám známý zvuk pily.

 

 

Můj příběh řemesla vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Míšo, krásná vzpomínka. Asi 20 let jsme měli truhlárnu, na tu vůni nezapomenu, ale dostala jsem na ní později alergii, takže v současné době vůni pilin ani sena nevyhledávám. Díky.♥
Michaela Přibová
Děkuji znovu za přečtení a příspěvek. Rovněž také za sdílení vaší " vůně z dětství".
Alena Vávrová
Také mi dřevo voní a práce s ním se mi líbí. Osobně ale s nostalgií vzpomínám na vůni kolem dědečkova ševcovskeho verpánku na půdě. Vůně kůže, ševcovského popu (lepidla) a vůně sena z druhého konce půdy. Byl to svátek, když nás tam děda vzal a směli jsme ho pozorovat při práci.
Blanka Lazarová
Mám ráda vůni dřeva, jehličí a posečené trávy. Díky za vyvolání čichových vzpomínek u mne na práci na chalupě.
Daniela Lender Chaloupková
Míšo, krásná nostalgická retrospektiva, moc děkuji :-) Každý má dětství spojené s jinou vůní. Otec mého spolužáka byl truhlář, vůni dřeva mám moc ráda dodnes. Ale více jsem vnímala vůni kovárny, která byla hned vedle domu mé babičky a dědy. Vůně kovu, ohně, zvuk kování podkov a jejich zchlazování ve vodě ... Svou cestu jsi prošla bez ztráty kytičky, i když jistě s mnohými odřeninami ... Ale vůně zůstala ...
Dana Puchalská
I taková byla tenkrát doba..... Škoda.. ale tu vůni si dovedu představit ... Děkuju.
Zdeněk Pokorný
Jemná nostalgická vzpomínka. Rád si přečtu i dalši ...
Michaela Přibová
Děkuji vám všem za komentáře a za sdílení o váší vůni dřeva :-) Věrko, tvůj článek si najdu a ráda přečtu :-)
Věra Ježková
Míšo, vůni dřeva mám ráda od dětství. Jezdila jsem s maminkou a prarodiči v létě do vesničky u Příbrami ke známým. Pan domácí byl truhlář. V jeho dílně jsem trávila dlouhé hodiny, probírala se pilinami, vdechovala vůni dřeva. Napsala jsem zde o tom v článku Vůně mého dětství.
Marie Macková
Můj dědeček byl bednář, živnostník. Velkou dílnu pamatuji jen matně, stal se z ní vejminek, když se vdala maminčina sestra. Malá dílna zůstala až do dědečkovy smrti. V den pohřbu položila teta na ponk kytici fialových aster. V té době už jsem byla vdaná a měla dvě děti. Z vejminku se stala chalupa a dílna ustoupila malému vejminku pro mé rodiče . Dodnes, když slyším pilu, mám pocit domova. Vzít do hrsti hobliny na zátop už jsem dlouho neměla příležitost, ale tu vůni, občas citím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Ohlednutí za právě skončenou olympiádou. To je téma vědomostního kvízu tohoto týdne.