S výjimkou 13 básní bylo její dílo objeveno až po její smrti. Její sestra Lavinie k svému překvapení našla několik desítek balíčků s mnoha sty básní. Emily žila a tvořila v samotě. V posledních letech ani nevycházela z domova. Umírá ve svém rodném domě ve svých 55 letech dne 15. května 1886.
Psala tak, jak žila. Ve svých verších dovedla být veselá, něžná, ironická, šťastná láskou, ale i zoufalá její marností, zděšená samotou a smrtí. Svět byl pro ni průzračným proudem zvuků, barev, vůní. Miluje metaforu, paradox, hádanku. Zvuk je často u ní klíčem k smyslu. Všední skutečnost se stávala symbolem, básnickou vizí. Její básně mají poloviční rým, jsou krátké a často bez názvu.
V jejím životě bylo osudové seznámení s duchovním Charlesem Wadsworthem, který byl významný kazatel, učenec a básník. Tu se prý poznaly dvě vzájemně předurčené duše. Ale Wadsworth byl ženatý a značně starší. Následoval nevyhnutelný rozchod. Ztracená láska k Charlesu Wadsworthovi ji hluboce poznamenala. Začala se oblékat jen bíle a nevycházela už ze zahrady rodného domu.
Takto jsou její verše přeloženy (od dvou překladatelů)
Líc, na níž z lásky není nic
zatvrdlá, zlá, úspěšná líc,
líc, s níž kus mramoru
si porozumí ve chvíli,
jako by k sobě patřily,
při prvém hovoru.
---
Tvář, v které není láska, zář
ta zlá a ztvrdlá, pyšná tvář,
ta tvář, co kámen k ní
by snadno do páru šel dát
a byl by jako starý kamarád -
při prvním setkání.
---
Originál v angličtině:
A face devoid of love or grace
A hateful, hard, successfull face
A face with which a stone
would feel as thoroughy at ease
As were they old acquintances -
First time together thrown.
Marnost
Říkám si, jsme tu krátce
a muka nepomíjí
a spousta křivd.
A co má být?
Říkám si, smrt nás čeká
žádná chuť do života
rozkladu neodolá,
a co má být?
Říkám si, možná v ráji,
se věci vyrovnají
a nově poskládají -
a co má být?
---
Přemítám - země je malá
a úzkost bez mezí
a bolesti bez počtu.
Ale k čemu to vše?
Přemítám – máme zemřít ,
život nejplnější
rozkladu nezabrání.
Ale k čemu to vše?
Přemítám – „na nebesích“
vše se nějak znova
možná srovná.
Ale k čemu to vše!
---
Čas běží dál
chci vesele říct těm, co trpí teď.
Přežijí to,
slunce je tu,
co nechtí věřit teď.
---
Sláva
Sláva je ta zářivá tragická věc,
která na okamžik
ovládne zemi,
ohřeje nějaké ubohé jméno,
jež nikdy nepocítilo slunce,
a znenáhla upadne
v zapomnění.
---
Patří-li mi sláva, nemine mne.
Emily Dickinson
Zdroje:
Emily Dickinson: Svůj podíl noci nést
Emily Dickinson: A básníkem být nechci
Emily Dickinson: Můj dopis světu
