Téma: vzpomínky
Můj táta byl zvláštní člověk. Byl bych nerad, aby upadl v úplné zapomnění, a proto píšu tyto řádky.
Jan Tkadleček
Díky trubkové karoserii potažené koženkou byl velorex jediné homologované vozidlo na světě s plátěnou karoserií. Nebylo vozidla, které by mělo tolik přezdívek a neodolám je ve fotoreportáži používat.
Tak, jak běží čas a přibývají léta, čím dál tím častěji si vzpomínám na svou ženu. Náš dlouholetý vztah prošel mnoha peripetiemi, které však nikdy nepřesáhly kritický moment. Nic neobvyklého. Víc okolností nás spojovalo, než rozdělovalo. Pevně nás spojilo zejména cestování po světě.
Před nějakou dobou jsme měli v Lidlu, kde pracuji, na prodej sazenice Aksamitníku (afrikánu). Říkal jsem si jako zahrádkář, že bych ho měl koupit. Mělo by se jednat snad o zázrak zeleninové zahrádky. Taková zahradnická "Alpa".
Když jsem začal chodit za Věrou – řečeno jazykem nás pamětníků, když jsem si ji namlouval a věci začínaly nabírat vážnější směr – přišla nevyhnutelná fáze: vstup do rodiny. Člověk najednou nechodí jen za dívkou, ale nastávají první nenápadné otázky od rodičů.
Tato úvaha tak trochu tematicky navazuje na předchozí vánoční glosu. A je možná až příliš osobní. Ostatně, takový vzpomínkový optimismus osobní bývá. Rád budu proto ve své výpovědi pokračovat.
Jako úplně malá holčička jsem to samozřejmě ještě nevnímala, ale jak jsem postupně rozum brala, tak vzrůstala má nechuť až odpor k svátkům, které přicházely s jarem, konkrétně s jejich jedním dnem - pondělkem.
Kdysi jsem sloužil u policie, tenkrát SNB. Nastoupil jsem po škole u PMJ, tedy Pohotovostní motorizované jednotky. Dnes prvosledové hlídky, jak je znáte z televize.
Vnoučkovi se nějak leskla očička, kašlal, smrkal. Pro jistotu mu změřím teplotu. Přináším bezdotykový teploměr. Přikládám k čelíčku, mačkám. Nic. Znovu. Nic. Asi baterie. Otevřu přihrádku - skutečně. Ovšem vytekla. Takže teploměr nefunguje ani po vyčištění a vložení nové baterie.
Čichová paměť je neuvěřitelná a nedá se obalamutit. Můj nejstarší vjem souvisí s krupicovou kaší. Ještě dnes, když ji uvařím a posypu skořicovým cukrem, vyvstane mi před očima malý porcelánový talířek, na kterém mi byla před mnoha desítkami let servírována.
