Téma: příroda
Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s ránem, nazvat. Říká se ve dvě v noci, ale ve tři ráno. Na budíku svítí blížící se půl třetí.
Starý pán odkládá sekačku trávy, znaven usedá na lavičku k odpočinku. Pohledem hodnotí vykonané dílo s uspokojením, až nakonec pohled padne k blízkému lesu. Ach jó, povzdechne si, houby ještě nerostou.
A není to zrcadlo ledajaké. Ne, není ani z Benátek ani ve zlaceném rámu. Zato je tak velké, že se v něm dokážou shlížet nejen živí tvorové, ale dokonce i celé domy, vlaky, mosty.
Ukázkový úvodní text článku
„Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj…“ . Nepochybuji že tyto romantické verše z pera básníka Karla Hynka Máchy znáte.
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy se jaro probouzí do plné krásy.
Blešenský vrch se svou výškou 520 m nijak nevymyká dalším vrchům Českého středohoří, vypínajícím se z krajiny lánů vpravo od silnice č. 15 z Lovosic směrem na Most. Jedete-li po této silnici, sledujete okraj Českého středohoří a míjíte kopečky jeden za druhým.
Hlaváček jarní. Zase kvete, tak jako každý rok na Husově vrchu ve vedlejší obci. Zatím jsem kvetení nikdy nezmeškala, ale letos se mi to málem povedlo. Tak honem po dnešním ránu našlápnout kolo a zajet se podívat na krásné hlaváčky.