Až do 30. dubna můžete v pavilonu H na brněnském Výstavišti navštívit výstavu Večerníček slaví 60 let. Česká televize ji v Praze v loňském roce představila ke kulatým narozeninám nestárnoucího kluka s papírovou čepicí. Z celkem tří set večerníčkových pohádek se jich v Brně prezentuje osmačtyřicet. 

Hlavní titulek jsem si ,vypůjčila´ z úvodní znělky pohádkových Dívánek. Pamatujete? "Pojďte se mnou za pohádkou, projdeme se pamětí, naše staré kamarády nehodíme do smetí ...."  

Přesně tak to vypadá v pavilonu H. Procházka vede mezi ručně malovanými kulisami, vitrínami v podobě televizních obrazovek či panely s připomínkou nejvýznamnějších večerníčkových tvůrců, představitelů, dabérů ....

Kluk s typickou papírovou čepicí v mnoha podobách. Tady v pohybu ve 3D.

Velcí i malí návštěvníci si mohli z papírů s logem České televize složit večerníčkovskou čepici (vlevo) a vyrazit na prohlídku. Vpravo panel, přibližující tvorbu hraných večerníčků. Bližší informace bylo možné získat v obrazových a zvukových smyčkách pomocí sluchátek, které byly u všech panelů. Další zajímavé panely ve fotogalerii.

Vlevo si děti zkoušejí práci dabérů. Vpravo některé z typů televizí, na nichž jsme mohli pohádky sledovat.

Odspodu: První československý sériově vyráběný televizor Tesla 401A, výroba 1953 - 1957. Velikost obrazovky 15 x 20 cm. Umožňoval příjem pouze jediného kanálu a zpočátku také jediného vysílače na Petříně s dosahem v Praze a okolí. Televize vysílala jen pár dnů v týdnu a jen několik hodin denně. Tesla Azurit se vyráběla v letech 1962 - 1963. Od počátku ji provázela vysoká nespolehlivost, kterou dokonce řešila ministerská komise. Po provedení zásadních změn už televizor sloužil tak, jak měl. O patro výš vidíme na svou dobu velice moderní Teslu Luneta, vyráběnou od roku 1964 do 1965, která byla během 70. let doplňována konvertory pro příjem nastupujícího druhého programu ČsT. Vrcholem pomyslné televizní pyramidky je přenosná Tesla Pluto z let 1982 až 1984. Napájená byla nejen ze sítě, ale i autobaterie a mnozí z nás ji měli ve svých dětských pokojíčcích. Spolehlivé polovodičové zapojení umožnilo těmto přijímačům dlouhý život na chatách a chalupách prakticky až do konce analogového vysílání v roce 2011.  

Díky interaktivním prvkům se chlapeček na snímku stal na chvíli loutkohercem. Pomocí jednoduchých táhel cvičí pravou rukou s Hurvínkem, zatímco díky jeho levé ruce žehlí taťka Spejbl prádlo :-) Vpravo ukázka ruchového studia, kde se dodatečně nahrávají zvuky, které nejsou dostatečně zachyceny během vlastního natáčení. Například zvuky oblečení (šustění kabátu, zip ..), kroky na dlažbě, klapot kopyt, vítr a podobně. 

Bratři v triku bylo české filmové studio nově vzniklého Krátkého filmu, vyrábějící animované filmy od roku 1945. Po konci 2. světové války a znárodnění české kinematografie studio převzala skupina animátorů a ředitelem se stal Jiří Trnka. Autorem slavného loga, tří uklánějících se chlapečků v pruhovaných tričkách, je malíř Zdeněk Miler, který jej vytvořil podle tří animátorů, kteří v něm působili -  Borise Masníka a jeho bratrů Ivana a Vojena. Ve studiu bylo vyrobeno více než 1600 animovaných filmů včetně večerníčků. Studio Bratří v triku zaniklo v roce 2012, kdy Krátký film zakoupil soukromý podnikatel.

Vlevo dopis malíře Radka Pilaře vedení televize, vpravo partitura k večerníčkům.

Takto vypadá rozkreslený Rumcajsův pohyb. Napravo strojový i ruční rozpis synchronů. 

Ve výstavních vitrínách naleznou návštěvníci velké množství artefaktů, od originálních loutek z pohádek (v galerii) přes ukázky filmových pásů či některých krátkých reprodukcí televizního pořadu Večerníček. Vlevo na snímku dnes už téměř nesehnatelná kniha, vpravo návrh oblečení táty Josefa z osvětového večerníčku Povídání o mamince a tatínkovi.

K vidění jsou i rukopisy, ilustrace, návrhy, scénáře (vpravo ke Klukovi z plakátu) a další, z nichž mnohé nebyly dosud veřejně vystavené, neboť pocházejí ze soukromých sbírek.  Další fotografie zajímavých dokumentů v galerii.

Na několika výstavních panelech se návštěvníci výstavy seznamují s osobnostmi, které se na vývoji večerníčkových pohádek podílely mnoho let. Zleva režisér, výtvarník a scénárista Zdeněk Smetana, výtvarník a ilustrátor Adolf Born, výtvarník a filmový animátor Jan Tippman a ilustrátorka, malířka a knižní grafička Gabriela Dubská. Další ve fotogalerii. 

Byla jsem velmi potěšena, že jsem na výstavě našla své nejoblíbenější Pohádky ovčí babičky a Malou čarodějnici, kterou mám dodnes ve své knihovně v knižní podobě. Milovala jsem vlastně všechny pohádky, nejvíce však kreslené. 

Nesmím zapomenout ani na večerníčky se zvířátky (Méďové) či moudrou rozvážnost pána našich hor, Krakonoše (Krkonošské pohádky). Nelze jmenovat všechny a prezentovat už vůbec ne. Kromě těch nejznámějších - například Křemílka a Vochomůrky, Pata a Mata, Dášeňky a mnoha dalších hrdinů, kteří už desetiletí patří k našim večerům, je vzpomínka na ty méně známé pohádky v galerii. 

Večerníčkova prezentace je otevřena denně od 9 do 17 hodin, a přijdou si na ní na své nejen děti a jejich rodiče, ale i my starší, kteří si zde nostalgicky zavzpomínáme na své dětství, ale i chvíle strávené u televize s našimi potomky. 

Všem zájemcům o návštěvu výše uvedené výstavy doporučuji zakoupit vstupenky online. Kvůli vyprodanosti jednotlivých časových slotů se může stát, že se, pro velký zájem, bez předchozí registrace na výstavu nedostanou. Sama jsem byla svědkem toho, kdy návštěvníci bez elektronických vstupenek nebyli vpuštěni a museli čekat.  

"Milý Večerníčku! Přeji ti, ať nikdy neskončíš zapomenutý v archívu a děláš radost další desítky let dětem i dospělým ♥️ Tvoje věrná přítelkyně :-)" 

Lepší závěr bych nevymyslela.

Více info: https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/specialy/vecernicek-60-let/vystava-vecernicek-60-let/

Fotogalerie