Tento příspěvek je volným pokračováním příběhů o Martě a její rodině. Předcházející příběhy o Martě najdete na mém profilu.

Nevlídné podzimní počasí je nejlepší něčím kompenzovat. Třeba pořádným prohřátím těla v sauně. Domácí saunu vybudoval Petr v zadní části domu v době covidové pandemie. Od té doby byla v provozu hlavně na podzim a v zimě. Letošní podzim si saunu užívala hlavně mužská část rodiny. K Petrovi se pravidelně přidával Tony, stala se z nich skoro nerozlučná potící se dvojka. Dobrou účast na saunování měl i Martin bratr Bohdan. Občas se zastavil Libor, jedno saunovací kolečko si někdy dopřál i Martin. Ale mladí tam nikdy nebyli dlouho. Martin se jednou před Martou prořekl, že se ty filozofické rozhovory starých pánů prostě nedají dlouho vydržet.

Marta by si také ráda saunu užila, ale bohužel k sobě neměla žádnou parťačku. Lenka na saunování moc nebyla, jako pracující matka dvou malých dětí to považovala to spíš za ztrátu času. A svou kamarádku Evu se Martě také nepodařilo na saunování nalákat. Zvala ji několikrát, přesvědčovala ji o přínosech této aktivity, ale Eva se vždycky nějak šikovně vymluvila. A tak na Martu zbyla pouze role jakési technické podpory pánských saunovacích pondělků. Na vyžádání zásobovala relaxující se džbánky vychlazené vody s citronem. A většinou připravila i jednoduché studené občerstvení, které na ně čekalo v jídelně. Když skončili se saunováním, ráda s nimi chvíli poseděla. Žádných hlubokých myšlenek se sice nedočkala, ale občas cítila, jakoby se i na ní přenášelo trochu té svěžesti a lehkosti z čerstvě vysaunovaných.

Hned po prvním saunovacím pondělku Tony požádal Martu o číslo telefonu na Evu. Musela ho zklamat. Ráda by mu ho dala, ale respektovala Evin výslovný zákaz. Jejich rozhovor však zaslechla Lenka, která přišla do pokoje. Posadila se k nim na sedačku a chvíli poslouchala Martino rozpačité obhajování Evina rozhodnutí. Vzápětí se projevila jako chytrá horákyně:
“Ty číslo Tonymu sice dát nemůžeš, ale já mu můžu prozradit, že vaše cvičení končí každý čtvrtek o půl šesté. A kde je tělocvična Sokol, to Tony ví nebo si to může najít na mapě.”
Nastala chvíle překvapivého ticha. Jako první reagoval kupodivu Petr: “Leni, odkdy se ty zajímáš o život nás seniorů?”
“Pořád tati, na našem oddělení v nemocnici jsou hlavně senioři.” odsekla s převahou.
Tony Lence za nápad poděkoval, ale zatvářil se hodně rozpačitě. Možná v tom okamžiku ani sám nevěděl, zda tuto informaci využije.

Přesto byla Marta ve čtvrtek při cvičení jako na trní. Připadala si jako puberťačka. Přemýšlela o tom, zda Tony dnes bude přešlapovat před budovou tělocvičny, jako by se to týkalo jí samotné. Když cvičení skončilo a převlékali se v šatně, řekla Evě, ať na ni nečeká, že si ještě musí odskočit. Rozhodně nechtěla být u jejího setkání s Tonym. Taktickým manévrem se opozdila o dvě či tři minutky. Když vyšla ze dveří sokolovny, zahlédla je, jak společně odcházejí směrem k sídlišti, kde Eva bydlela. Oddechla si. Malé spiknutí se podařilo, i když ne její zásluhou.

Marta předpokládala, že se jí po této akci Eva brzy ozve. A že od ní dostane pořádný kartáč. Přepočítala se. Eva nezavolala ani večer, ani v dalších dnech. Mohlo to znamenat cokoliv. Marta byla hodně zvědavá, jak jejich setkání dopadlo, ale neměla odvahu sama zavolat. V napětí vydržela celý týden. Tentokrát po cvičení odcházely společně, u východu nikdo nečekal. Marta Evě nabídla, že ji odveze domů. Eva kývla a mlčky nasedla do auta.
“Jistě jsi zvědavá, jak to bylo minulý čtvrtek. Předpokládám, že jsi v tom musela mít prsty.” začala Eva tiše, když se auto rozjelo.
“Rozhodně ne, …” pokusila se ji Marta přerušit svou obhajobou.
“Radši nech mluvit mě. Není důležité, jak a od koho se Tony dozvěděl o našem cvičení. Překvapilo mě, že tady na mě minulý týden čekal. Neodmítla jsem jeho doprovod, protože nerada chodím večer sama. Napadlo mě, že mám příležitost mu vysvětlit své chování. A cestou jsem mu opravdu odvyprávěla to nejdůležitější z posledních deseti let mého života. Za tu dobu jsem měla tři dlouhodobější vztahy s muži. Zpočátku každého vztahu radost, nadšení a pohoda. Po nějaké době vždy partner onemocněl a pak už se to jenom zhoršovalo. O všechny tři jsem se postarala až do poslední chvíle. Pokaždé jsem si hrábla na dno svých sil. Pokaždé jsem se dlouho dostávala do normálu. Když se to opakovalo potřetí, napadlo mě, že jsem asi nějaká prokletá. Začala jsem se vyhýbat mužům, bála jsem se jakéhokoliv náznaku nového vztahu. Řekla jsem si, že už chci jen jednoduchý a klidný život, o kterém si budu rozhodovat sama. Poslední rok se mi to docela dařilo. Zvykla jsem si žít sama, našla jsem si svou cestu. Jsem spokojená a prostě na tom nechci nic měnit. “ dokončila Eva zadýchaně obhajobu svého postoje.
“Tohle všechno jsi opravdu Tonymu řekla?” zeptala se nevěřícně Marta.
“Fakt. Stihla jsem to, než jsme došli k našemu domu. Tony mě skoro nepřerušoval. A pravděpodobně to i pochopil. Slíbil, že už mě nebude vyhledávat.”
Marta se ještě chvíli snažila rozklíčovat Evin pocit prokletí, ale neúspěšně. Uvědomila si, že bude muset jeji postoj respektovat, pokud ji nechce ztratit.
“Dobře, už ani slovo o Tonym.” slíbila jí, když Eva vystupovala z auta.
A tak se také stalo.

Se začátkem adventu oblíbené saunovací pondělky prořídly. Tony chytil pravděpodobně někde ve škole chřipku, a ta ho pořádně potrápila. Byl na neschopence skoro tři týdny a objevil se u nich až pár dní před vánocemi. Přinesl Martě nádherný brambořík a oběma předal tajemnou obálku. Byl to vánoční dárek, obálku prý mají otevřít až na Štědrý den. V předvánočním duchu probíhala i konverzace nad lehkou večeří po saunování. Pánové vzpomínali na romantické vánoce svého dětství. Tedy až do chvíle, kdy se do jejich vzpomínek vpadla Lenka s nečekanou zprávou. V nemocnici dostala týden dovolené! Vánoční svátky bude s rodinou ještě trávit doma, ale pak mají až do konce roku pronajatý apartmán na horách. Takže mladí vypadnou na týden z domu a starouškové tady budou mit prostor na pořádný silvestrovský mejdan.

A starouškové se této příležitosti opravdu chytili. Nápad, prožít poslední den roku společně, se jim zalíbil. Účast přislíbil i Bohdan a zároveň se zeptal, zda by mohl přijít i se svou přítelkyní. Zbývalo jen vymyslet, jak si to co nejvíce užít. Tony s Petrem od té doby často kuli pikle a vedli rozhovory plné konspirace. Tak alespoň Marta usuzovala z úryvků telefonních rozhovorů, které občas zaslechla. Ona spíš přemýšlela o praktických věcech. Připravit pár chlebíčků nebo spíš kanapek nebude problém. Petr jí připomněl, že by si tentokrát rád dal půlnoční ovar s křenem. Samozřejmě koupí i šampaňské na půlnoční přípitek, jen s dalším alkoholem musí být hodně opatrná. Minimálně kvůli Bohdanovi, který měl v minulosti s pitím problémy. A také musí promyslet, kam je všechny uloží.

To, že s nimi stráví poslední den roku i Martina kamarádka Eva, nepředpokládal nikdo. Marta ji ani na silvestrovský večer nepozvala, respektovala její vyhraněný postoj vůči Tonymu. Když se dozvěděla, že je poslední cvičení před vánocemi zrušeno, tak jí zavolala. Chtěla s ní ještě před svátky zajít někam na kávu a dát jí malý dáreček pro radost. Ale Eva opakovaně nebrala telefon. Dokonce ani na naléhavou esemesku neodpověděla. A tak Marta, už plná obav, zajela k ní domů. Eva jí otevřela až po dlouhém zvonění a bouchání na dveře. V pyžamu, rozcuchaná, se ztrhanými rysy. Leží prý už několik dní s podivnou chřipkou. Nejí, protože jí je na zvracení. Pije jen spousty čaje a povaluje se celé dny v posteli. A je jí jedno, jaký je den. I vánoce jí jsou ukradené.

Marta pochopila, že tady musí citlivě zasáhnout. Tak, aby se Eva její pomoci nebránila a postupně se dostala z nejhoršího. A tak nakoupila pár základních potravin, trochu uklidila, ale hlavně Evu během svátků denně navštěvovala a při té příležitosti jí nosila i čerstvé jídlo. Evin fyzický stav se postupně zlepšoval, ale její psychika viditelně stále pokulhávala. Martě jí bylo líto. Snažila se s ní hodně mluvit, přimět ji k nějaké činnost, ale přesto Eva zůstávala pasivní. Na Martiny dotazy sice stroze odpovídala, ale jinak zamyšleně mlčela. Zdálo se, že je myšlenkami někde jinde. Marta se pomalu začínala obávat, že její stav bude vyžadovat nějakého odborníka.

Po několik dalších dnech Eva přece jen začala projevovat zájem o věci kolem sebe. Při jedné z návštěv si Marta si všimla, že Eva začala zase pravidelně cvičit. V ložnici byla na zemi rozložená karimatka a kousek dál balanční deska. To bylo rozhodně dobré znamení! Nezvykle slunečné počasí na sklonku roku je vylákalo i krátkou na procházku po sídlišti. A když Marta viděla, jak Eva na čerstvém vzduchu ožila, napadlo ji, že ji přece jen zkusí pozvat na silvestrovský večer k nim domů. Začala opatrně a na rovinu přiznala, že s nimi bude trávit poslední den v roce i Tony. Po předcházejících zkušenostech čekala výmluvy nebo apatii, ale Eva po krátkém zamyšlení překvapivě přikývla.

První společný silvestrovský večer staroušků se docela vydařil. Bohdan přijel se svou novou přítelkyní Mirkou, která mezi ně dobře zapadla. Uvedla se krabicí pikantních klobásek a výborného uzeného z vlastní domácí udírny. Ale hlavně znala spousty vtipů, které dovedla poutavě vyprávět a nezkazila žádnou legraci. Tony přinesl několik lahví kvalitního bílého vína jako pomyslné vstupné. A z pouzdra vytáhl kytaru. Marta s Petrem jako domácí připravili pro všechny občerstvení. Velkým překvapením byl i nečekaný příchod Evy. Přišla jako poslední a na rozdíl od ostatnich byla slavnostněji oblečená a pečlivě upravená. Pro každého měla veselou papírovou čepičku. Marta ji z počátku nenápadně pozorovala. Oddechla si, když poznala, že Eva chová přirozeně a stejně jako ostatni se zapojuje do rozhovorů i zábavy. Petr připravil zajímavý znalostní kvíz, jehož vitězem se stal Bohdan. Všichni se výborně pobavili pantomimou, při které se předváděly a hádaly nejrůznější profese. Nejvíce však zabodoval Tony se svou kytarou. Uměl na ní zahrát spousty písniček, které jim připomínaly mládí. Rozezpíval je všechny. Dokonce i Evu. Ukázalo se, že zná skoro jako jediná slova písniček a na rozdíl od ostatních nezpívá falešně.

Novoroční přání všech přítomných si byla podobná jako vejce vejci. Všichni preferovali zdraví a chtěli i nadále žít plnohodnotný a smysluplný život. Bohdan s Mirkou opustili sešlost jako ní nedlouho po půlnoci. Bohdan nepozřel za celý večer ani kapku alkoholu, tak mohl bez problému řídit. Poté už zábava začínala váznout, a tak šli radši spát všichni. Eva měla připravené spaní na pohovce v atelieru, Tony bude spát na rozloženém gauči v obývacím pokoji.

První lednový dne se Marta probudila hodně pozdě. A navíc s pocitem, že něco není v pořádku. Tahle tušení neměla ráda. Přemluvila sama sebe, aby vstala, oblékla si župan a sešla do přízemí. A to, co tam viděla, jí skoro vyrazilo dech. Na pohovce ležel naříkající Tony s mokrým ručníkem na hlavě. Včera toho vypil trochu víc, než měl. V kuchyni narazila na Evu. Ta vařila pro Tonyho kávu, sháněla kbelík a šumivou tabletu proti kocovině. Marta se obrazně kousla do jazyka a radši to nechala bez komentáře. Korunu tomu ale nasadil Petr. Když spatřil Evu měnící Tonymu mokrý ručník na čele, zeptal se nevinně: “Tony, to je ti opravdu tak blbě, nebo to dokonale předstíráš, aby sis užil péči této milé dámy?”

 

A co bylo v té obálce? Co vy byste si přáli, aby v ní bylo?