Čtivé a ze života :- )

Jistě, plánování je přínosné a pravidelné rituály mohou být pevnými záchytnými body v oceánu dní. Trochu místa pro náhlá impulsivní rozhodnutí vždycky zůstane :-) P.S. Speciální poděkování za slovo "nehnípeme".

Hezké a originální zamyšlení!

Uhádla jsem jen dvě, líbila se mi hádanka .. čas.

Z vlastní zkušenosti vím, že péče je náročná, ale ne beznadějná. Je nutné dodržovat rady lékaře. Beze zbytku.

Pěkně napsáno, přestože za sebe musím konstatovat, že ten jediný a nejlepší základ ve mně vypěstovali rodiče, proto jsem si je také vybrala. Další "zahradníci" svými ingrediencemi můj základ dál už jen rozleptávali. Doma jsem s bratry od raného dětství pracovala od "nevidim do nevidim". Škola pro mě byla místem odpočinku, ale bohužel i onoho "leptání". Komu jsem měla věřit, když doma jsem žila něco jiného, než mi ve škole "tloukli" do hlavy soudruzi/ky učitelé, například, že děti nesmí pracovat. Nemám jim to za zlé, konali jen povinnost kýmsi jim danou. Díky Bohu ani všem dalším "jmenovaným zahradníkům" se nepodařilo základ od rodičů ve mně rozleptat. Ano, jsem jiná a díky tomu se mám stále kam vracet - KE KOŘENŮM ♥♥♥

Zuzano, nevím, co napsat. Až mě mrazí. Díky za tuhle povídku. Máš být na co pyšná!

Hezký článek, i když pivo moc nepiju.

Dříve nebo později se vždy ukáže, jestli jsme opravdu potřebovali, po čem jsme se pídili, zatímco nám uniklo, co jsme skutečně potřebovali. Také jsem nikoho nepotřebovala, ale teď naštěstí prožívám, že ve dvou jsou radosti větší a starosti se snášejí lépe. Dost bude samoty, až tu jeden z nás nebude. Pak dojde i na to, že k životu stačí málo.

Zajímavé. Líbí se mi nápad s restaurací v letadle.

Dojemné. Děkuji.

Míšo, to je pohlazení na duši, krásně jsi to sepsala, děkuji. Také moc ráda pozoruji lidi v MHD, jsou to jedinečné příběhy.

Jedním slovem - nádhera!

Tady se začíná sbírat na seriál "Ami, vyprávěj" :-) Hezky se to čte, děkuji.

:-)"Jedna ruka druhou myje a neb, "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá." a umí se navzájem podržet. :-) Celé 3 roky nikomu "chybné" označení nevadilo?, zřejmě ani nikoho zdravotně nepoškodilo. Řekla bych, jen hnusná hra na kočku a na myš. :-( :-(

Stromy a hvězdy, ty mě vždy fascinovaly. Ty první svou odolností vůči živlům, ty druhé svou zářivostí navzdory vzdálenosti a také tajemností. Mám básně o nich ráda. Díky za tu vaši, Ingrid.

První věta je jak z pláží dnešních dní - pardon, pokus o odlehčení, ta asociace se prostě sama nabídla. No, a ty názvy hospod ..., u nás tu byla Piivnice U šibenice, ale kupodivu krachla. Opět zajímavý článek, děkuji, Šárko.

Na Sardinii jsme se s mužem také setkali s tím, že busy nejezdí v neděli. Museli jsme jet stopem a docela to šlo.

Tam to znám, léta jsem jezdila do Josefova Dolu a přes Albrechtice do Tanvaldu. Škoda, že jste nedala víc fotek.

Děkuji za obsáhlý článek z míst, která stěží někdy navštívím. Všechny fotografie i sochy se mi moc líbí. Mají duši.