Elen, díky za hezké sdílení. I já kolem sebe vidím, že maminek bez mobilu a zvídavých dětí přibývá a to je dobře ♥

Zdeňku, děkuji za "pohádku" na dobrou noc a už teď se těším, jak to dopadne :-)) Předpokládám, že jako ve všech pohádkách ... A to je dobře :-))

Nic takového jsem nezažila. Fandím ti. Taková zkušenost člověka hodně poznamená, a ty nám to svěřuješ s nadhledem.

Marie, úplně s vámi souhlasím, i pro mě v seniorském věku nastalo nejlepší životní období, kdy nic nemusím, ale spoustu toho ještě můžu, ale za ničím se nehoním...

Článek se mi líbí, mám rád tato témata. Jedno moudré rčení říká : Mens sana in corpore sano, v zdravém těle zdravý duch. Jiné podobné, krajové říká Dobr kocur švihaný. Ale při té vší snaze bychom vždy měli zůstat nohama na zemi, a nesnažit se o nemožné. Být perfekcionista se nevyplácí, protože se zbytečně uštveme a neužíváme si výhled, jak řekl Charles Bukowski: život nás učí držet hu.u a užívat si výhled.

Jaromire, díky za věčně potřebné připomenutí.

Hezký a vtipný článek, s chutí si přečtu i další Vaše příspěvky. Děkuji.

Věrko, to jsou moc hezké vzpomínky. Známe se už pár let a tak vím, že jsi mimořádný člověk a máš můj obdiv. Já jsem také studoval PF, v Plzni a také v Brandýse, ale deset let před tebou. Ale to vše už víš. Dal jsem se pak na jinou životní dráhu, ve které jsem dosáhl hodně.

:-) :-) Cirkusácké rady kriplům proti smyslu (online) světa? :-) Vesele, jen vesele, život musíš brát... :-) :-)

Aaaaach :-) Děkuji, Ali.

Uffff .... Přečetla jsem jedním dechem ... Jene, nejdůležitější je, že Váš Jan .. On ... si nakonec uvědomil, že ač životem poničená, stále ještě ta křídla má ... Tak ať je rozepne a letííííí ... co nejdál to půjde. A ne zítra, ale už dnes :-)) Moc děkuji :-))

Holky, fandím vám.

Paní Renato, VELICE děkuji za Vaše krásně sepsané osobní vzpomínky. Co jsem dělala 17. listopadu 1989 si nevzpomínám, ale o pražských událostech jsem se podrobně dozvěděla přesně týden poté - 25. listopadu. A to na své první mezinárodní kočičí výstavě v Brně, kam přijeli studenti s fotografiemi a svým vyprávěním. Poté už události nabraly spád, a to i v mém osobním životě. Kromě jiného si vzpomínám, jak mne můj, tehdy čtyřletý syn, bral kolem krku a ptal se: "Mami, ploč blečíš?" Jenom doufám, že se diskuze pod Vaším článkem nezvrhne tak, jako pod jiným, podobným, věnovaným listopadovým událostem. Ještě jednou děkuji :-)

Moc hezké Ivo. Děkuji.

Nemám problém s tím, co na hlavu, ale co s vlasy, když pokrývku sundám. :-)

Gratuluju vítězům!!

Paní Vlaďko, děkuji za další Martin příběh. Už jsem ji postrádala :-)) Navíc jste mi, nevědomky, velice pomohla při rozhodování, zda se zúčastnit jedné prosincové akce .... Děkuji :-))

Pane Jene, děkuji ... Někdy si člověk musí nasadit "masku", aby jeho okolí nepoznalo, jak moc je uvnitř citlivý. Není totiž nic jednoduššího, než jako součást anonymního davu zaútočit na někoho, kdo se vymyká .... Není nutné mít stovky "přátel", stačí mít pár těch opravdových, kteří vědí .... Těším se na Vaše další příspěvky :-)

Naivně jsem se domnívala, že po rozpadu východního bloku spějeme do fáze celosvětové spolupráce, že konflikty budou maximálně jen lokální, bohužel, současná situace nás vrátila tak o padesát let zpět k tzv. bipolárnímu světu s vyhrožováním atomovými zbraněmi. Přes všechen pokrok není lidstvo ještě dostatečně vyspělé, přes svou hloupost ten důležitý práh ještě není schopno překročit. Tak blízko jsme byli :-/

Právě v tento den je krásné číst Vaše slova.