Co možná nevíte, že ku lásce tenkrát nezval hlas hrdličky domácí, která se u nás objevila, usadila a rozšířila mnohem později a neznal ji ani básník, ani jeho současníci. V jeho době ku lásce zval hlas hrdličky divoké. Tu, bohužel, na rozdíl od hrdličky domácí, zahlédnete jen s velkým štěstím. Já jsem to štěstí ještě nikdy neměla. Ale to je jen tak na okraj. Naši lásku je třeba o 1. květnu - máji stvrdit polibkem pod rozkvetlou třešní, což jistě činíte každoročně s gustem a patřičnou vášní.
Dovoluji si pozvat vás na líbačku nebo jen tak na procházku do míst, kde je třešňových stromů habaděj a květů na nich milióny.
Sbalte saky paky, milovanou polovičku a pospěšte do severních Čech do Libčevsi, než bude po nádheře.
Jen o kousek dál po mostecké silnici, než jste se mnou byli minule (Toulky Českým středohořím - Blešenský vrch), se rozkládají ovocné sady. Na jaře vypadají jako sjezd dychtivých nevěst v bílých rozevlátých závojích.
Nebudu se příliš rozepisovat, mám za to, že stačí, když uvedu, že jsem se potulovala v místech mezi obcemi Libčeves, Lahovice a Všechlapy a vršky Kamýk, Líska, Vraník a Hradišťko. Nepotkala jsem ani živou duši, kromě jedné srnky, která ovšem nestála ani o polibek ani o pózování před fotoaparátem.
P.S.: V době, kdy tento článeček vyjde, budou třešně s největší pravpopodobností odkvetlé. Ale i tak tam bude krásně, jako ostatně všude v Českém Středohoří.
Krásný a nadějeplný květen vám přeji, milí čtenáři ♥
