A protože je letošní turistická sezóna pomalu za dveřmi, vezměte to jako pozvánku.
Snad všichni známe film Marečku, podejte mi pero!, natočený režisérem Oldřichem Lipským podle scénáře pánů Smoljaka a Svěráka v roce 1976. Většina hlášek z něj již zlidověla, ale nejznámější z nich, pronesená Zdeňkem Srstkou - Hliník se vodstěhoval do Humpolce! - stála za recesistickým nápadem a později i vznikem HLINÍKária, neboli muzea v budově kina a informačního centra na Havlíčkově náměstí v Humpolci.
Vzniku muzea předcházela ještě jedna věc. Neexistující postava Hliníka proslavila Humpolec natolik, že zde v září 2002 odhalili pamětní desku člověku, kterého nikdy nikdo neviděl, a přesto ho zná téměř celý národ. Na snímku jsou návrhy na podobu desky.
Odhalením pamětní desky v parku Stromovka (v muzeu si můžete prohlédnout rozsáhlou fotoreportáž včetně rozhovorů s protagonisty) to však neskončilo. Turistům pohled na ni nestačil. Neexistujícímu Hliníkovi začali nosit dárky, upekli mu koláč s písmeny Al (v galerii) a hlavně mu začali posílat pohledy. A to nejen z České republiky, ale i ze zahraničí.
Městečko Hora Svaté Kateřiny od téhož roku každoročně vypravuje speciální vlak do Humpolce nazvaný ,Krušnohorským expresem za Hliníkem´. V roce 2005 rozvinuli tuto recesi natolik, že ve své obci odhalili desku, která hlásá, že právě zde se narodil Hliník, který se odstěhoval do Humpolce. To byla rukavice, hozená Humpoleckým ... Ti se, samozřejmě, nenechali zahanbit. První schůzky ke vzniku muzea se zúčastnili i oba scénáristé filmu, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří nejen přispěli svými nápady, ale dodali také mnoho potřebných materiálů.
Muzeum HLINÍKárium je rozděleno do tří částí. První je věnována filmu Marečku, podejte mi pero! Návštěvníci mohou zasednout v promítacím sále a zmítat se smíchy nad tisíckrát zhlédnutými scénkami z filmu. Prohlížet si mohou také fotografie z natáčení a různé rekvizity z filmu.
Zavzpomínat můžete nejen na spolužáky, co spolu sedí už od první třídy - Tučka a Šlajse, ale i snaživého a podbízivého Hujera, afektovanou Týfovou, přepjatou soudružku učitelku Zíkovou, elegantního třídního Jandu, starosvětského profesora Hrbolka (tehdy již devadesátiletého Františka Kováříka), ale hlavně zemitého mistra Kroupu.
Druhá část prostřednictvím fotografií, textů a videozáznamu seznamuje příchozí s průběhem odhalení pamětní desky Hliníkovi (detail výše). Slavnostního aktu se tehdy zúčastnili oba scénáristé a herci Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, ale zejména herec a kaskadér Zdeněk Srstka. Na snímku vpravo se nachází hliníková zvonkohra s partiturou písně Prší, prší ....
Třetí část expozice je nejrozsáhlejší, zaměřená na ohlasy veřejnosti na Hliníka.Podrobně jsme studovali fotodokumentaci, texty, články .... prostě všechno, co se Hliníka týká. Některá města tvrdí, že se u nich Hliník narodil, chodil tu do školy, bydlel zde před stěhováním do Humpolce. V několika kancelářských šanonech, nacpaných k prasknutí, jsme dlouhou dobu listovali řadou dopisů a pohledů, které mu lidé poslali a stále posílají nejen z různých koutů naší republiky, ale i světa. Velice dobře jsme se bavili nad sbírkou různých dárků a kuriozit, souvisejících s Hliníkem.
Kulatá destička a dlouhý ingot na fotografii vpravo dole jsou dary z firmy Slovalco z Žiaru nad Hronom. Jedná se o poslední dva kusy hliníku vyrobené na Slovensku, kde byla jeho výroba, z důvodu energetické náročnosti, v roce 2023 ukončena. Hliníková cihlička je darem od pana Kotka z Humpolecka. Ten, podle hesla ,Budoucnost patří aluminiu´, uložil veškeré své jmění do podobných cihliček, z nichž jednu věnoval právě do HLINÍKária. Na úvodní fotografii je zachycen dar s věnováním ,správného hliníkového pozdravu ´od pražského TKDČ (Tanečního klubu dlouhých čepic), který občanu Hliníkovi zároveň udělil titul řádného externího fiktivního člena.Tento certifikát a mnoho dalších zajímavých kuriozitek najdete v galerii.
Na mapě světa jsou černými špendlíky označena místa, odkud pozdravy nejslavnějšímu humpoleckému obyvateli přicházely a přicházejí. V galerii naleznete další podrobnosti včetně adresy, na kterou můžete Hliníkovi poslat pohlednici i vy :-))
Historicky první pohlednice přišla Hliníkovi 12. listopadu 2002 od Navrátilů z Plané u Mariánských Lázní. Ke dni otevření HLINÍKária bylo na smyšlenou adresu zasláno celkem 667 pohlednic, čímž byl vytvořen český rekor. Dnes jsou to tisíce pohlednic, kromě České republiky a dalích evropských zemí například z Nového Zélandu, Argentiny, Bali a dalších exotických destinací (viz galerie).
Kuriózní pozdrav přišel od amerického kosmonauta Neila Amstronga. Překlad textu vlevo: "Dobrý den, bylo mi řečeno, že jste se přestěhoval do Humpolce. Chyběl jste nám na naší měsíční misi." Vpravo vnější strana pohlednice.
Přesně na apríla, 1. dubna 2014 v 11:11 hodin zasadil tehdejší starosta města Jiří Kučera společně s ředitelkou MěKIS Marcelou Kubíčkovou (snímek vlevo) v parku Stromovka poblíž kamene s pamětní deskou Hujerovu švestičku. Vpravo současné foto. Na tabulce před švestičkou se skví nápis: Zde je přesazena švestka z Hujerovy zahrádky. Jenom pro vás. Poslužte si, prosím!
Před odchodem jsme prolistovali ještě několik pamětních knih a pobavili se nad desítkami vtipných vzkazů. Návštěva HLINÍKária nám v těchto dnech, kdy se zima stále ještě nechce vzdát své vlády, rozproudila v žilách krev a ještě teď nás od smíchu bolí bránice.
Zamilovaných hlášek z filmu mám několik, ale kromě několikrát citované ,hliníkovské´ si častokrát vzpomenu na další nesmrtelnou: Co já s tím, ve šoubárně? :-))
