Je 7. března 1966. Trochu prší a je docela chladno, ale já statečně stojím bez deštníku (žádný zatím nevlastním, dostanu ho až k příštím Vánocům a budu na něj pyšná, a za pláštěnku se ve svých 10 letech už stydím) v klikatící se frontě před jedním ze dvou květinářství ve městě, a doufám, že na mě nějaký ten modrý, růžový nebo aspoň bílý hyacint ještě zbude. Když ne, tak penízky od táty vyjdou i na dražší brambořík.
Moc se těším, až přijdu na řadu. Závistivě pokukuji po šťastlivcich, vítězoslavně nesoucích svůj voňavý úlovek, nazdobený navlnkovaným bílým nebo růžovým krepovým papírem. V duchu rozkládám „srdce,“ vystřižené z přeložené a omalované čtvrtky tvrdého papíru, a už poněkolikáté nakukuji prostřiženým okénkem na červené a žluté tulipány, které jsem tam pro mamku nakreslila. Na nápis velkými písmeny VŠE NEJLEPŠÍ K MDŽ jsem vystřídala nejpěknější barvy pastelek. Myslím, že se mi přáníčko povedlo, i když výtvarka mi jinak moc nejde. Hlavně vodovky se mi vždycky rozpijou do sebe, a je po parádě. Také se těším, jak zítra ráno obdaruji mamku zlatou broží s třpytivým bílým kamínkem a vyrytým nápisem MDŽ, kterou jsme si celá třída hromadně objednali za celé 3 Kč kus. Někdo si objednal i pro babičku, ty moje bydlí moc daleko. Pak jsme ještě v pracovní výchově omalovávali červenou barvou sklenici od hořčice a po zaschnutí zdobili roztomilými bílými puntíky. I když se to nerozpíjelo, mě se povedly spíše čárky. Mamka bude mít i tak z vázičky určitě radost, si myslím teda, že jo.
Odcházím s bramboříkem. Nemám sice co vrátit taťkovi, aby mi to nechal od cesty, ale i tak jsem šťastná. V tom květinářství to tak krásně vonělo...
Květináč schovám doma v pokojíčku za závěs a nebudu moct dospat rána.
***
Mamka měla ze všeho velkou radost. Slíbila, že brož bude nosit, „srdce“ si vystavila s otevřeným okénkem na čestné místo v obýváku, do „vázičky,“ kterou si zatím postavila v kuchyni na stůl, jí ještě táta zasponzoruje konvalinky, které pak půjdu, až budou, koupit /táta totiž neumí nakupovat, nebo se jen dělá…/, a upekla nám skvělou piškotovou roládu zvanou „kmen“ s moc dobrým krémem.
To MDŽ bývalo u nás doma moc fajn. :-)
