Vše jsem si vyřešila během pár dnů. Domluvila si termín, koupila jízdenku směr Brno a zpět. Do Brna na letiště Tuřany znám cestu skoro po slepu, naposledy jsem letiště navštívila na let stíhačkou. Problém nastal, když mi přišel mail s podrobnostmi i s mapkou, zjistila jsem menší problém. Air port pro vrtulníky byl za letištní budovou i odletovou plochu. Ať jsem mapu studovala, jak chtěla, žádnou cestu kolem budovy, jak se tam dostat, jsem nenašla. Proto jsem se rozhodla jet dřívějším vlakem. Tentokrát jsem měla štěstí, překvapení ve formě výluky mě nečekalo.
Autobusem z nádraží jsem dojela na letiště, ale nikde žádná cesta. Zavolala jsem pilotovi a po domluvě jsem si zavolala taxi, který mě na místo dovezl na 10 minut. Pilot Petr mě seznámil se strojem, vysvětlil vše, co bylo potřeba. Ale protože vrtulníkem jsem ještě neletěla, domluvili jsme se na malé změně. Abych si užila pilotování, neměla bych žádný zážitek z pohledu na Brno z výšky. Tak jsem se tentokrát rozhodla raději pro krásný vyhlídkový let nad Brnem s tím, že pilotování si dám příště. Vždyť kontakt na Petra mám uložený a řekl, že mohu zavolat, až se rozhodnu.
Pohled na Brno z ptačí perspektivy je nádherný. Kromě pohledu na město, jsem viděla hrad Špilberk, přehradu i výstaviště, kde zrovna probíhaly motocyklové závody. Také jsem opět zhlédla letiště a letištní plochou. Trochu hezčí pohled z vrtulníku než z dopravního letadla.
Samozřejmě, že jsem fotila, protože počasí přálo, sluníčko svítilo a obloha byla nádherně modrá. Jenomže, u vrtulníku nejde otevřít okénko, takže co jsem fotila, jsem vůbec neviděla, protože sluníčko mi oslnilo displej. Přesto mám pro vás nějaké snímky. Snad se vám budou líbit.
A ještě maličkost, pilotování si ujít nenechám a co bude dál? Ještě nevím, to je ve hvězdách. Proto se nechejte překvapit i vy.
